Xiaolu Guo: Já jsem Čína

Příběh odehrávající se na několika místech současně nás seznamuje s pohnutými osudy čínského disidenta Ťiena a jeho partnerky Mu. Jejich dopisy a deníkové záznamy se dostanou k britskému vydavateli a ten nevěda si s textem v neznámém jazyce rady, předá veškeré dokumenty překladatelce Ioně. Ta se s nečekaným zápalem pustí do práce, která ji pohltí a obohatí.

Iona je mladá Londýňanka, která žije neuspokojivým životem – střídá muže, žije víceméně  v osamění, postrádá ve svém životě jakýkoliv smysl. Překlad ji pohltí – punkový hudebník Ťien uprchl z Číny. Na své cestě za svobodou však nemá příliš štěstí – vyhostí ho z Británie, přijme ho Švýcarsko, ale on se tam dlouho neohřeje a odjíždí na jih Evropy. Stále se cítí vykořeněn – bez přátel, bez milované ženy, nemůže tvořit ani bojovat za svobodu, jeho život nemá smysl. Mu zatím v Číně tráví posledních pár měsíců s umírajícím otcem. S několika přáteli z punkové kapely se vydá na turné po USA. Zde nejen hrají, ale ona také vystupuje se svými básněmi. Po návratu do Číny dostane pracovní nabídku, jež ji zavede do Británie, kde se posléze shledá s Ionou.

Autorka v románu rozvíjí několik témat – krizi mladého člověka (jak v Číně tak v UK), boj za pravdu a svobodu, odcizení, vyrovnání se se smrtí blízkých (dítěte a rodičů) a milostný příběh. To je velmi ambiciozní. A musím bohužel říct, že mám pocit, že si ukousla příliš velké sousto, protože se o většinu témat jen tak „otřela“ a nevytěžila z nich maximum. Nejdřív jsem byla nadšena, ale ke konci již mé nadšení začalo pomalu opadat. Nejdřív mě hodně bavilo to téměř napínavé pátrání po protagonistech. Dokumenty nebyly nijak seřazeny. Překladatelka je sama musela dávat do pořádku a zpočátku hádat, kdo je jejich autorem a ke kterému životnímu období se vztahují. Ionu čtenář pořádně nepozná. Možná to ani není tak nutné, když jsou hlavními postavami Ťien a Mu, ale vzhledem k tomu, že se s jejich příběhem seznamujeme prostřednictvím jejích slov, tak jsme se o ní mohli dozvědět víc než jen to, že je promiskuitní, lhostejná a její život postrádá smysl. Překlad ji pohltil a vnesl jí do života energii, nový smysl a patrně i novou lásku. Ťien byl rebel, punker, disident. Pocházel z komunistické rodiny, otec byl vysoce postavený člen strany, nicméně se synem se po smrti jeho matky nestýkal a Ťien vyrůstal u prarodičů z matčiny strany. Mu byla spolužačka ze školy a fanynka – často vzpomínal na její výraz, když stála pod podiem na koncertech kapely. Byla to osudová láska, nicméně jejich cesty byly posléze násilně rozděleny a nezůstalo jim nic jiného než vzpomínky v denících a dopisy.

Líbilo se mi, že se v knize občas objevila fotografie textu z deníku, úryvek dopisu, fotografie. Působilo to tak autenticky – mám taková obohacení či ozvláštnění ráda a patrně i proto jsem si román vybrala. Škoda, že jsme se nedozvěděli víc o životě obyčejných čínských občanů. Těch nešťastníků upících pod jhem komunismu 😀

Zde autorka hovoří o románu :

Reklamy

8 thoughts on “Xiaolu Guo: Já jsem Čína

    1. Na čtenářské výlety do Asie se vypravuji jen zřídka. Nicméně shodou okolností mám rozečtené ještě další dvě asijské – jedna historická z 19. století a další, jejímž autorem je také Číňan, nicméně odehrává se v Mongolsku.
      Severní Korea – ooo, to je velmi depresivní téma, navíc se ještě chystáš na literaturu faktu!!! Klobouček dolů! 🙂 Takže abych to shrnula – z Asie málo, ze Severní Koreje vůbec nic. A chtěla bych varovat před knihou Kočičí host od Japonce Takashi Hiraide – velmi lyrická nuda! Měla jsem přehnaná očekávání a byla jsem zklamána.

      To se mi líbí

      1. Jojo, non-fiction je u mňa omnoho viac obľúbená záležitosť, ako fiction, len to na blog moc nedávam (nechem ľudí moc nudiť) – ale asi začnem, treba tú záplavu YA trošku vyvážiť :))
        Ooo, dobre že o tej Kočke hovoríš, momentálne ju vidím nejak všade, lyrika mi nevadí, ale nuda fakt nemusím. Pri tom kvante kníh, čo chcem prečítať, na nudné kúsky naozaj nie je čas.
        Ozaj, ako bolo na dovolenke? 🙂

        To se mi líbí

      2. Já se zatím nějak nedokáži pro literaturu faktu motivovat!!! Nějak na ni nejsem dostatečně zralá. Pořád ležím v beletrii a doufám, že si k ní přeci jen najdu cestu!
        Na dovolené to bylo fajn, ještě jsem nedala dohromady fotky, protože pořád někde pobíhám, ale už jsem pár lidem slíbila, že tento týden konečně pošlu fotky, tak se tu možná něco objeví. Tady posílám fotku z uplynulého víkendu – Jeseníky nejsou tak vysoké jako Pyreneje, ale taky to potěšilo: https://www.instagram.com/p/BKOCI5rhgZ-/?taken-by=janavada

        To se mi líbí

    1. Zemi alkoholu mám ve svém to-read listu!!!! V knihovně není, tak jsem se chystala, že si ji nechám poslat v rámci meziknihovní výpůjčky. Prosím napiš o té podivnosti víc. Třeba to bude podivno, které mě zaujme 😉 Děkuji.

      To se mi líbí

      1. Já ji právě měla z knihovny… Ani nevím, jak to popsat. Byly tam divné postavy, které se chovaly zvláštně (nechápala jsme proč) a bylo to celé absurdní stylem, který se mi nelíbil (obecně mám absurdní literaturu fakt ráda!). Víc ti o tom asi nepovím 😀 Přečetla jsem jenom pár stránek, možná dvacet, pak jsem se vyděsila a vzdala to. (Možná bych se snažila déle, ale je fakt velká na to, abych ji s sebou tahala po městě, a číst si večer v posteli něco tak divného se mi úplně nehtělo…)
        Ale fandím ti, jestli se knihu rozhodneš pokořit 😀

        Liked by 1 osoba

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s