Marina Stěpnova: Lazarovy ženy

Další titul náhodně objevený v místní knihovně v regále s romantickými romány. Občas tam nenápadně nakouknu, aby mě nikdo neviděl a pokaždé tam narazím na nějakou perlu, která se podle mě do toho oddělení vůbec nehodí. Jsem o tom přesvědčena i v případě tohoto románu. Je pravda, že je o lásce – hluboké neopětované lásce, která v případě Lazara nekončí ani smrtí objektu jeho silného citu. Nicméně není to kniha, u které by si romance chtivá čtenářka odpočinula. Až budu knihu vracet, poprosím některou ze sympatických zaměstnankyň pobočky, aby ji tam už nedávala 😀

Příběh začíná nešťastnou smrtí mladé ženy. Manžel Boris není schopen se o dcerku Lidočku postarat, tak se jí ujme babička – stále mladá, krásná, mocná a krutá Galina Petrovna, vdova po akademikovi Lazarovi Josifoviči Lindtovi. S ním se seznámíme v následující kapitole poté, co zaklepe na dveře Sergeje Alexandroviče Čaldonova – ředitele moskevské univerzity. Ten tomuto geniálnímu mladíkovi nejen nabídne místo na univerzitě, ale vezme ho s sebou domů. Ve chvíli, kdy se otevřou dveře bytu a zjeví se v nich Marusja Čaldonová, je Lindt ztracen. Zamiluje se do mnohem starší ženy, nicméně ta v něm vidí jen syna, kterého nikdy neměla a dojemně se o něj stará. Lindt se jí jednou neobratně se svými city svěří, ale ona tomu nevěnuje nejmenší pozornost, je se svým manželem velice šťastná.

Po její smrti náhoda přivede Lindtovi do cesty dívku, která mu Marusju velmi připomíná. Významný vědec podílející se na vývoji atomové bomby se rozhodne, že se Galina stane jeho ženou a zničí devatenáctileté dívce život. Miluje ji neskutečnou láskou, kterou jeho žena neopětuje, nicméně naučí se s o čtyřicet let starším nenáviděným mužem žít a využívat jeho vlivu ve svůj prospěch. Žena, která není schopna lásky a muž, pro kterého kromě manželky a práce nic neznamená, poznamenají i život jejich jediného syna. Lindt zemře, když je Galině 41 let, nicméně vrátí se k ní v podobě vnučky Lidočky. Babička k vnučce nic necítí, pětiletá holčička pro ni představuje nepříjemné vyrušení v jejím přepychovém životě. Zbaví se jí tím, že ji pošle do baletní školy a posléze do internátu. Zmatené děvče, které v životě nepoznalo lásku, však nakonec najde svou cestu a prosadí si svou lásku.

Bylo to úžasné. Trochu jsem se obávala, že to bude temné a depresívní. Veselé čtení to nebylo, ale moc se mi líbil autorčin styl. Je asi velmi odvážné přirovnávat její styl k Nabokovovi, ale občas mi ho svými poetickými metaforami připomínala. Příběh byl psán ve třetí osobě, příběhy postav se zpočátku prolínaly. Na konci, po smrti Lindta, se už příběh nestáčel a věnoval se jen Lidoččinu osudu. Děj románu začíná koncem 19.století na počátku vztahu manželů Čaldonovových a končí v 90. letech minulého století. Občas se v románu řeší i hospodářská či politická situace, bída, válka, strach z vládnoucí moci a tajné policie, obdiv ke Stalinovi, ale vždy jen okrajově. Hlavním motivem je láska. Obrovská touha. Na druhé straně chlad, odpor, nenávist, absonce citu.

Je zajímavé sledovat vývoj osobnosti Galiny Petrovny – z mladičké zamilované husičky v ledovou královnu zvyklou rozkazovat a ničit životy. Milou a z mého pohledu vtipnou epizodu představuje Lidoččino první milostné vzplanutí – láska ke krásnému povrchnímu Vitkovskému. Málem bych zapomněla na nejsympatičtější postavu – Lindtovu první lásku paní Marusju – ta byla úžasná. Obdivuhodná žena, tak nějak chápu, že se do ní zamiloval, skutečně si to zasloužila. Kdyby však ta nebohá žena tušila, co tato neopětovaná láska způsobí…..

Tak abych to shrnula – vřele doporučuji. Je vtipné, že přes svou velkou averzi k čemukoliv ruskému jsou po Zeleném stanu Lazarovy ženy již druhou knihou, která mě v celkem krátké době velice zaujala 😀 Narazíte-li na ni, nebudete litovat.

 

Advertisements

6 thoughts on “Marina Stěpnova: Lazarovy ženy

  1. Souhlas! Ta knížka byla hrozně fajn 🙂 Já mám tedy ruské autory docela ráda – hlavně Dostojevského, ale i další – nicméně v moderní ruské literatuře se absolutně nepohybuju a tohle byla jedna z mála knih, kterou jsem z ní četla. A líbila se mi, fakt hodně 🙂

    Liked by 1 osoba

    1. Mé znalosti ruské literatury jsou zanedbatelné. Mým nejoblíbenějším autorem je Kir Bulyčov – autor mé oblíbené Alenky z planety Země. Dostojevského se číst nechystám – nemám na ty depresivní prožitky hlavních postav vůbec chuť. A to pravděpodobně nebudu mít ani v budoucnu! Čechov je fajn, četla jsem pár povídek a viděla divadelní hru a byla jsem spokojená 🙂

      To se mi líbí

  2. Teda musím přiznat, že jsem se v tvé recenzi na začátku ztrácela ve jménech postav (ty ruská jména!), ale tedy zní to hodně dobře!
    Jinak Rusy taky zatím moc nečtu: hodně se mi líbil Bulgakov (Mistr a Markétka), ale jinak mám ohromné mezery, četla jsem snad jenom Puškina do školy…

    To se mi líbí

    1. Tety 🙂 🙂 🙂 to se mi moc líbí, jak jim hezky říkáš. Naše dámy v knihovně moc sympatické nejsou. Možná jim křivdím, tedy spíš doufám.
      Líbilo se mi to moc, příběh mě zaujal a velmi se povedl i překlad. Snad budeš spokojená i Ty 🙂

      To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s