Johanna Sinisalo: Jádro slunce

Finsko, izolovaná patriarchální  společnost, v níž jsou ženy určeny pouze k ozdobě muže a plození dětí. Nepřizpůsobivé ženy (morloci), které jsou schopny samostatně používat mozek, jsou zbavovány reprodukční schopnosti, aby společnost nezaplavovali vadní jedinci. Hlavní hrdinka románu Vanna patří mezi ně, ale díky babičce Aulikki, která se snažila její jinakost zamaskovat, je z ní eloj jako vyšitá (výraz pro finskou barbie 🙂 )

Kdo trochu zná finské dějiny, ví, že rasová hygiena (finský ekvivalent pojmu eugenika) v reálné finské společnosti není žádnou smyšleností. Finové se vskutku báli degenerace národa a přikláněli se k opatřením, která měla zajistit zlepšování genetického fondu. Až do roku 1935 byly například v platnosti sterilizační zákony, existoval systém odměn pro švédsky mluvící zdravé matky apod. Dystopický, sociálněkritický obraz Finské eusistokratické republiky tak v tomto kontextu nabírá poněkud děsivého rozměru. (viz iliteratura.cz)

Vanna je závislá na kapsaicinu – látce obsažené v chilli papričkách. V románovém Finsku jsou všechny návykové látky zakázány, s papričkami se tajně obchoduje jako s drogami. Uzavřená společnost nepodporuje zábavu, vše musí podléhat přísným pravidlům. Drogou ji zásobuje přítel Jare, s nímž se posléze přestěhuje na babiččinu farmu a s tajnou náboženskou skupinou zde začnou papriky pěstovat. Jádro slunce je speciální odrůda, která má fantastické účinky a Vanna se díky nim spojí se svou pohřešovanou sestrou.

Líbilo se mi, že kapitoly byly vyprávěny z různých pohledů. Podstatnou část knihy tvořily Vanniny dopisy zmizelé sestře, v nichž se jí omlouvá a snaží se vysvětlit a zároveň sama pochopit, co vedlo k jejich odcizení. Velmi zajímavé byly také citace z odborných pramenů (ze zákona o přestupku proti pohlavnímu určení, ukázky z výukového filmu pro elojské učiliště, úryvek z díla Stručné dějiny domestikace ženy) i z populární literatury (úryvek z romantické povídky v časopise Femižena) či lidové popěvky („‚Ach, proč jsem se narodila jako morlok, proč nejsem elojí?‘ Nová verze finské folklorní písně, cca 1955“) (viz iliteratura.cz) Nejdřív jsem se nemohla začíst, dráždila mě ta strašlivá terminologie – eloj, morlok, maskul – a neskutečná submisivita a hloupost žen! Celé to nesmyslné společenské zřízení, neprodyšně uzavřené hranice jako za dob železné opony! Vanna mi vadila svou posedlostí vypátrat zmizelou sestru, ale co já o tom mohu vědět – sourozence nemám, netuším, co to znamená přijít o někoho, kdo je vám tolik blízký, nicméně na druhou stranu je jako z jiného světa a vůbec vám nerozumí. Postupem času jsem si zvykla a nakonec se mi to i líbilo. Závěr to zase pokazil,  slightly happy-end jsem nečekala. Jedno velké finské podivno 🙂

 

Reklamy

2 thoughts on “Johanna Sinisalo: Jádro slunce

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s