Ljudmila Ulická: Zelený stan

Tento pozoruhodný román se odehrává v Sovětském svazu ve druhé polovině minulého století. Začíná koncem padesátých let a hlavními hrdiny jsou tři chlapci – hudebně nadaný Saňa, fotograf Ilja a Micha. Všichni tři jsou outsideři, kteří se začnou přátelit víceméně náhodou – jejich osudy spojí kotě a přátelství ukončí až smrt.

Postupně se seznamujeme s jejich rodinami, přáteli, s lidmi, kteří jejich život formovali. Větší prostor je věnován učiteli Viktoru Juljevičovi, díky němuž se chlapci a jejich vnímavější spolužáci seznámili s významnými literárními díly. Učitel je vodil po Moskvě a ukazoval jim místa spjatá s literáty nebo jejich romány. Pro Ilju a Michu to bylo osudové setkání – v životech těchto dvou mužů hrála literatura velmi významnou roli. Celá kniha je popisem jejich marného boje za svobodu, urputné snahy o zpřístupnění děl, která měla na rozdíl od tehdejší oficiální literatury nějakou hodnotu. Poznáváme spolubojovníky, ale také protivníky – příslušníky KGB i tajné agenty jak z Ruska, tak ze Západu.  Obdivovala jsem, s jakým zápalem bojovali, co pro ně knihy a jejich distribuce znamenali. Často jsem měla pocit, že je nedokázala zastavit ani láska – Ilja i Micha své vztahy obětovali vyšším hodnotám. Stejně tak Saňa – jeho partnerkou se stala hudba.

Život v tehdejším Sovětském svaze byl velmi těžký – chudoba, všudypřítomný strach, paranoia, mizerná práce, nemožnost studovat, neustálé pronásledování, antisemitismus, beznaděj, snaha uniknout za každou cenu. Autorka detailně popisuje životní podmínky, v nichž hlavní postavy žily. Jediní, kteří vedli život na úrovni, byli Saňa a jeho babička a maminka – intelektuálky, díky kterým chlapci poznali dřívější noblesu, v níž kdysi žila ruská aristokracie. Zapomněla jsem na Olžinu rodinu – Iljova osudová žena pocházela z bohaté a vlivné komunistické rodiny a požívala tak různých výhod. Její přechod k disidentům byl pro její rodiče velkou ranou. Ostatní žili v nuzných podmínkách, v maličkých bytech s dalšími příbuznými, mezi starými krámy, bez naděje na lepší život.

Některé postavy mají předobraz ve skutečných lidech. Pro neruského čtenáře není vždy snadné chápat souvislosti a narážky. Kniha sice obsahuje vysvětlivky, ale myslím, že si ji mnohem víc vychutná a užije znalec ruské literatury a historie.Často se recitují básně, odkazuje se na romány nebo osudy jejich autorů.

Román je rozčleněn do kapitol, dalo by se říci povídek a každá má svou hlavní postavu. Než se mi podařilo začíst, tak jsem autorce vyčítala, že je její kniha „přelidněna“, chvíli mi trvalo, než jsem si v postavách udělala pořádek. Je zajímavé sledovat jednotlivé postavy z různých perspektiv. Největší část knihy je věnována Iljovi a Olze. Ti se zpočátku jeví jako velmi kladné postavy. Povídky, v nichž nehrají hlavní roli oni, ale jejich blízcí či přátelé je nakonec ukáží v pravém světle. Ne jako vyloženě negativní postavy, ale jako lidi, kteří těm, jež je milovali, dokázali velice ublížit.

Nedoporučuji nikomu knihu číst s delšími přestávkami – je to dílo, které se musí přečíst víceméně na jeden zátah – nemáte-li dobrou paměť, ztratíte se 🙂 Také se mi nelíbilo, že povídky nebyly řazeny chronologicky (proto jim neříkám kapitoly) – v jedné se dočtete o smrti dvou hlavních postav a v následujících povídkách se vracejí a vesele si žijí a konají. Ale to jsou jen drobné vady na kráse. Zelený stan je úžasná kniha o lásce k literatuře, boji za svobodu a rovnoprávnost a obrovských obětech za vyšší hodnoty. Osobně se domnívám, že se toho v Rusku tolik nezměnilo. Je to stále nesvobodná země, jen s tím rozdílem, že v době všudypřítomného internetu se už za literaturu bojovat nemusí. Lidské hodnoty se však musí bránit stále.

Z tisku: https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/401943-spisovatelku-ulickou-v-moskve-napadli-a-polili-barvou.html

 

Advertisements

2 thoughts on “Ljudmila Ulická: Zelený stan

  1. Tak toto je telepatia. Akurát som si vyberala, čo idem tento víkend čítať, rozhodovala som sa medzi Zeleným stanom a „Pravek a iné časy“ od Tokarczuk. Vravím si, že skúsim ten Stan, ale ešte predtým sa pozriem, čo čítali moji obľúbení blogeri 🙂
    Dobrá rada o tom čítaní na jeden záťah, som si medzitým chcela dať ešte nejakú audioknihu, ale asi to tentokrát vynechám. No, asi to nebude najľahšie čítanie, desí ma tých 500 strán, ja hrubé knihy moc nemusím a ruské dejiny a literatúru nepoznám tak dobre, že pochopím narážky na ňu…. ale tak uvidíme 🙂

    Liked by 1 osoba

    1. Není nutné knihu přečíst za víkend, to by asi ani dost dobře nešlo. Myslela jsem to tak, že by ji čtenář neměl odložit a vrátit se k ní po pár týdnech.
      Vzala jsem si ji s sebou na dovolenou a četla po cestě, značka ideál.
      Je to obohacující čtení, silný příběh – myslím, že budeš spokojená.

      To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s