Wilhelm Genazino: Deštník pro tento den

Dnes to bude stručné – spíš takové varování 🙂 Kniha je to velmi krátká, odvážlivcům zkrátí čas při cestování, ale doma to nečtěte 🙂 Hlavní hrdina je totiž velmi pasívní, nudný pozorovatel života, který kolem něj jen tak plyne, aniž by ho to jakkoliv zasáhlo. Odešla od něj přítelkyně a on teď jen tak přežívá ze dne na den. Vyhýbá se lidem, odpovědnosti, reálnému životu. Trochu beznaděj, nicméně velmi poetická beznaděj, viz následující ukázka:

Žluté nebe zvolna nabývá barvy pomerančů. Do schůzky se Suzannou zbývá ještě více než hodina. V žádném případě nechci celý ten čas strávit přemýšlením. Zjevně jsem se mýlil. V mém nitru se neodehrává vůbec žádné handlování, ale pozvolné sklánění. Ale co se vlastně sklonilo a před čím? Bože můj, už to se těmi otázkami zase začíná. Pomoc mi poskytne pohled na asi desetiletého chlapce. Vstoupí na balkon v jedné boční ulici a přes zábradlí spustí kartáč na šaty upevněný na dlouhé šňůře. Chvíli s kartáčem houpá sem a tam, pak šňůru přidrží a čeká, dokud kartáč nezůstane nehybně viset. Usedám na podezdívku jedné výlohy a sleduji kartáč, který se teď pomaličku otáčí kolem své osy. Kluk se vrací zpátky do bytu a zavře balkonové dveře. Krátce nato se ve škvíře mezi záclonami postranního okna objeví jeho obličej. Odtud sleduje poklidně visící kartáč na šaty. Chtěl bych být stejně tak klidný a vyrovnaný jako ten kartáč a pak blahovolně sám sebe pozorovat. O pár vteřin později se musím předchozí větě zasmát. Ve skutečnosti jsem této větě zároveň vděčný. Je jen známkou toho, že jsem se dokázal uklidnit. Teď jsem dokonce toho názoru, že část vyrovnanosti kartáče přešla na mě samého. Momentálně se už nevzrušuji nad tím, že ne zcela všechno chápu. Oranžově zbarvené nebe znovu promění své barvy. Nad hřebenem střechy se táhne jakási starorůžová, která se ve výšinách zabarvuje do slézové. Lehký, sotva znatelný větřík pohupuje kartáčem do stran. I toto bezúčelné houpání bych rád pojal do své osoby. To, že ne zcela všechno chápu, považuji za svou důstojnost. Po tři čtvrtě hodině mám pocit, že se kartáč na šaty pohupuje sem a tam uvnitř mého těla.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s