Dokreslený svět Part II.

Nedávno jsem narazila na rozhovor s mou oblíbenou Eliškou Podzimkovou a shodou okolností mi další rozhovor včera poslala kamarádka. Ráda bych tuto talentovanou dívku znovu „odprezentovala“ (objevila jsem ji loni a kvůli ní vlastně tehdy vznikl tento příspěvek: Dokreslený svět z února 2015 ) – obdivuji její invenci a vtip. Eliško, jen tak dál 🙂

 

První rozhovor byl zveřejněn na aktualne.cz:

Aktuálně.cz: Je pro vás život a práce v New Yorku splněným snem?

Eliška Podzimková: Je i není. Když máte nějaký sen, představujete si jeho nejlepší stránku a všechny ostatní faktory, které by vám ten sen mohly pokazit, prostě a jednoduše ignorujete. Myslím si, že doslova splnit si nějaký větší životní sen je hodně hodně složité, a i když z venku se může zdát, že jste si ten sen splnili, vnitřně vás to tak nějak pořád hlodá a kladete si otázky, zda tohle je opravdu ten vysněný život, co jste chtěli. Tak to je i u mě.

A.cz: O čem tedy sníte teď?

Mým snem je dělat to, co mě baví, a nějak v pohodě se tím uživit a osamostatnit se. Chci také hodně cestovat. Ráda bych se teď co nejdříve vydala na Island a na švédský venkov. Chtěla bych si zařídit svoje vlastní studio, kde bych měla jistotu toho, že mě nikdo nenutí do něčeho, co nechci.

A.cz: Co vás život v jednom z největších měst na světě naučil?

Snažím se hodně cestovat a nedřepět na jednom místě. K tomu mě dovedl New York.

Instagramanimateny: Lunch Break

A.cz: Poprvé jste ho navštívila v roce 2012 v rámci studentské stáže. Jak na vás tenkrát New York zapůsobil?

Měla jsem tu možnost trávit čas a bydlet s newyorskou rodinou, jejichž dceru jsem poznala v Praze, protože u nás bydlela během programu Study Abroad. Byla to asi ta nejlepší cesta, jak se seznámit s New Yorkem. Žila jsem její život a neměla moc času běhat po turistických atrakcích, kterých New York skrývá opravdu hodně. Ráno do školy a odpoledne s kámošema na koncert brooklynskýho hip hopu, objevovali jsme nová místa nebo šli na nějaké skvělé jídlo. Bydleli jsme asi v té nejkrásnější oblasti Brooklynu, v Dumbo, která leží mezi Brooklynským a Manhattanským mostem s tím nejlepším výhledem na newyorské panorama.

Baví mě multikulturnost města. Je tu tolik rozličných lidí, které ráda pozoruji, nekonečné možnosti kulturního světa, kuchyně snad z každého koutu zeměkoule, tancování v metru, zpívání na ulici a milion dalších věcí. Baví mě i struktura města, architektura a pro nás neobvyklé pohledy. Když mám v New Yorku volný den, nejčastěji beru foťák do ruky a jedu objevovat nová místa.

Instagramanimateny: Someone let the gate open from the ZOO . . . 🐆🐪🐘🐂 Photo by @riri_bw check out her black and white feed!

A.cz: Média si vás všimla díky ilustracím na sociálních sítích. Pomohl vám Instagram k získání pracovních nabídek?

Ano, je to tak. Když jsem poprvé začala používat Instagram, ani mě nenapadlo, že může člověk díky nějaké aplikaci získat tolik možností. Poznala jsem díky tomu plno lidí a v podstatě všechny mé projekty, na kterých pracuji, nějakým způsobem vycházejí z mého projektu AnimateNY. Instagram se v tomhle strašně vyvinul, obzvlášť v Americe, kde si firmy hledají kreativní lidi na internetu, aby jim vymysleli nevšední obrázky nebo i celé kampaně. Přijde mi to jako skvělá varianta, kdy se utváří reklamní průmysl a konečně začíná využívat kreativitu lidí čím dál tím častěji. Do Česka tento trend přichází pomalu také, ale firmy často velmi podceňují práci kreativců a nedokážou je spravedlivě ocenit.

A.cz: Spolupráce s populárním britským kuchařem Jamiem Oliverem vznikla také díky Instagramu? Nebo v tom sehrály svoji roli kontakty a doporučení?

Došlo k tomu díky jeho dvornímu fotografovi Davidu Loftusovi, který mě objevil na Instagramu. Oslovil mě, jestli bych neupravila jednu z jeho fotek. Vybrala jsem si černobílou fotografii s Jamiem, kde jede v New Yorském metru a zasněně kouká ven. David výslednou koláž Jamiemu poslal. O pár měsíců později mi napsala Jamieho asistentka, jestli bych neudělala animované video na Jamieho Instragram při příležitosti dalšího ročníku Food Revolution Day. Je to akce, kde se Jamie Oliver snaží přimět hlavně děti z celého světa, aby vařily a jedly zdravé čerstvé jídlo. Učí je vařit jednoduché pokrmy a celá akce je live-streamována na jeho kanálu Food Tube. Skvělou odměnou pro mě byl děkovný e-mail, který mi Jamie sám osobně poslal večer před touto obrovskou akcí.

Pro JO

A.cz: V loňském rozhovoru pro americký deník Metro jste kritizovala český vzdělávací systém, svůj život v Česku jste tehdy označila za nudný. Vnímáte to tak i dnes?

Časy se mění a já také. Uvědomuju si, jak mi Čechy chybí. Baví mě pozorovat, jak k nám trendy přicházejí o pár měsíců či roků později, a Praha se pro mě formuje do velmi atraktivního města. Uvědomila jsem si, jak je Praha krásná a že taky skýtá mnoho možností. Čechy jsou opravdu malým rybníčkem, ale zase mě začaly bavit a občas si je prostě mám potřebu doplnit nějakou jinou kulturou. To je v dnešní době v podstatě hrozně jednoduchý. Můžete jet kamkoli a po nějakém tom vyřizování tam zůstat a pracovat i déle.

A.cz: Jak s odstupem času hodnotíte život v New Yorku? Je těžší než život v Praze?

Asi ano, ale je to spíš tím, že člověk nemá zkušenosti. New York není levné město na žití. Životní úroveň je přece jen někde jinde. K tomu, abyste si New York užívali úplně, nějaké ty finance potřebujete… Když získáte v New Yorku práci, tak jste schopní v něm žít, ale stále je všechno dost drahé, hlavně pro mladé lidi. Nájmy se stále zvyšují a vy musíte hlídat skoro každý dolar, pokud tedy nejste byznysmen na Wall Street. Občas je mi dost líto původních obyvatel, hlavně brooklynské části. Populární hipsterská zóna se neustále rozšiřuje a starousedlíci jednoduše nejsou schopni platit to, co se po nich žádá, a jsou postupně vystrkáváni. Zaniká tak ten černošský Brooklyn, který my známe především z filmů.

a tady je další, z idnes.cz

Na ilustracích vyměňujete New York za Prahu. Je to výzva?
Je. Já vlastně Prahu nikdy nedělala, protože jsem tu byla každý den a neuvědomovala jsem si, jak to město na mě působí. Teď jsem zpět z Ameriky a došlo mi, jak mi Praha hrozně chybí a jak mě začíná inspirovat. Už jsem pár ilustrací zkusila.

Jak vzniká vaše ilustrace? Vidíte nějaké místo a hned v hlavě vidíte, co byste doplnila? Nebo vyfotíte hodně snímků a doma nad nimi přemýšlíte a dokreslujete?A byly hodně odlišné od ilustrací v New Yorku? Mění vám Praha styl ilustrací?
Je to možné, protože ta města jsou absolutně odlišná. New York je šedivý, hranatý, skleněný, mám potřebu do něj přidat něco, co ho rozjasní. Praha je pohádková sama o sobě, takže je složité z ní neudělat klišé. To bude zásadní úkol.

Tak i tak. Většinou spíš chodím, fotím, a pak na to doma koukám. Ani do snímků zatím nemám zájem kreslit, prostě si udělám výběr hezkých fotek, pak najednou vidím, kde by něco chtělo dodělat. Jednou za čas se stane, že mám určitou představu ilustrace a hledám pro ni místo. Ale to mi přijde až umělé, zajímavější je pro mě ta spontánnost.

Kdy jste si uvědomila, že se ilustrací chcete živit?
Já si v životě nedokázala představit, že bych se ilustrací mohla živit. I když je moje máma výtvarnice, můj děda byl animátor a ilustrátor. Ilustrace mě sama o sobě nikdy neuchvacovala, ale jakmile jsem objevila tuhle možnost kombinace s fotkou, tak mě to pohltilo a očividně to funguje i pro ostatní lidi. Takže jsem se k tomu dostala náhodou.

Proč to zafungovalo zrovna s fotkou?
Nesnáším bílý papír. Musím mít podtext, musím na něco reagovat. Takže fotky jsou pro mě ideální.

Tohle dokreslování zachycené reality vás nakonec dostalo až k Jamie Oliverovi, je to tak?
To se stalo tak, že jsem upravila fotku s Jamiem, kde jede v metru. Tenhle snímek pořídil jeho hlavní fotograf David Loftus a já do okýnka přidala ilustraci přírody složené ze zeleniny a jídla. Poslala jsem mu to a on mi hned obratem psal zpátky, že to přeposílá Jamiemu. Byla jsem z toho pěkně vyklepaná. Do háje, Jamie Oliver! A o pár měsíců později se mi ozvali, jestli by se ta fotka nemohla rozpohybovat.

Dostala jste se při práci na klipu přímo k Oliverovi?
Tohle se celé řešilo s jeho týmem, který připravoval Food Revolution Day, což je velká akce, kde Jamie vaří s dětmi, a moje video použili na její propagaci. Musel toho mít hrozně moc, ale večer před tou akcí dal video na svůj Instagram a napsal mi e-mail, že moc děkuje. A já se u toho počítače rozbrečela. Že si Jamie Oliver najde čas a poděkuje mi za práci, to jsem nečekala.

Mladý talent

Dvaadvacetiletá Eliška Podzimková je studentkou Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku. V roce 2012 začala pracovat pro Filmovou akademii v New Yorku. Její dokreslené fotografie sleduje na Instagramupřes 55 tisíc fanoušků, jedna z nich se dostala na titulní stranu newyorského deníku Metro.

Bylo to v době, kdy jste se usazovala v New Yorku. Jaký je to pocit, když se mladé dívce splní sen a ona se sama stěhuje do Ameriky?
Tahle rána přišla, když jsem vylezla z metra přímo naproti Empire State Building. Zaklonila jsem hlavu, koukala na ty obrovské budovy a říkala si „No do háje, tohle je šílený.“

Je to to, co vás na New Yorku tak přitahuje? To megalomanství metropole?
Teď už to cítím jinak, sen trochu uvadl. Ale poprvé jsem tam přijela do školy, neabsolvovala jsem takovou tu typickouturistickoutrasu a byl to ten nejlepší zážitek, co jsem mohla získat. Autenticky jsem spadla do dění toho obrovského města plného lidí z celého světa. Ta mezinárodnost a možnosti jsou pro mě hrozně zajímavé spojení.

Teď už to tak necítíte?
Rychle to zevšednilo. Vždycky když jsem při příletu viděla siluetu New Yorku, byla jsem nadšená, teď už mě to nechává chladnou.Cestapřes Brooklyn Bridge už je spíš strkanice mezi turisty. Ty obvyklé věci se stávají méně a méně zajímavé. Naštěstí je ale New York tak obrovský, že se v něm pořád dá najít něco nového, co mě vrátí zpátky na začátek.

Už pár měsíců jste zpátky v Praze. Co ale nakonec vyhraje jako místo pro život? Praha, nebo New York?
To je otázka, co si momentálně kladu sama sobě. Ale až v Americe jsem zjistila, jak mi chybí Praha a Češi.

Podívejte se na Dokreslené Česko Elišky PodzimkovéPodívejte se na Dokreslené Česko Elišky Podzimkové

Zdroj:http://kultura.zpravy.idnes.cz/eliska-podzimkova-rozhovor-dps-/vytvarne-umeni.aspx?c=A150806_170828_domaci_mcn

A ještě přidávám odkaz s fotkami z její loňské cesty do Lvova, kam se letos chystám i já: Lemberk

 

Reklamy

4 thoughts on “Dokreslený svět Part II.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s