Neurčitá doba a země. Podivné šedivé město, jehož obyvatelé musí nosit masky chránící před nákazou. Za hranice města se obyvatelé neodvažují – země je zničena, pokud tam zůstali lidé, jsou nebezpeční a nemocní. Obyvatelé se po práci mohou připojit k „Matrixu“ a přenést se do Dormy – virtuálního města, v němž si mohou užívat. Hlavní hrdina Erik, osamělý mladý muž, sem chodí do obskurního klubu hrát na klavír melodii, kterou kdysi slyšel, ale nemůže si vybavit, kde a při jaké příležitosti. Když jsou obyvatelé města unaveni nebo onemocní, objednají si Průvodce, který jim umožní odejít ze světa. Jedním z nich je Erik, který při výkonu svého povolání narazí na starou dámu, jež ho poprosí, aby našel jejího syna.
Každý obyvatel tohoto šedivého města má nad lopatkou vytetováno číslo a podle čísla, které si žena zapamatovala, chce Erik jejího syna najít. Když Antona objeví, zjistí, že je to rebel, který se stejně jako Erik snaží dozvědět víc o minulosti, o tom, kdo skutečně je. Anton si ze svého dětství pamatuje na podivné místo, v němž nějaký čas žil. Zobrazuje ho ve svých kresbách. Erik se rozhodne, že pro pátrání zneužije svou „terapeutku“ Martu.
Nejdřív jsem se nemohla začíst. Na začátku knihy byla spousta informací a měla jsem problémy se zorientovat. Ale pak jsem se začetla a příběh mě vtáhl do děje. Líbila se mi ta bezvýchodnost, únik z ubíjející reality, příchuť něčeho zakázaného. Byla jsem zvědavá, co je za zdmi města, čekala jsem, že se tam Erik vypraví a odhalí, že pravý život je tam. To se nakonec nestalo a knihu jsem dočetla s neurčitým pocitem, že jsem byla o něco ochuzena. Příběh nebyl tak úplně dotažený do konce, měl zpočátku velký potenciál, ale celé to nějak vyšumělo do prázdna. O hlavních postavách jsem se toho moc nedozvěděla, což vlastně vyplývalo ze skutečnosti, že jim byly vymazány vzpomínky. Nicméně mohl být větší prostor věnován nejen jim, ale hlavně duchovnímu vůdci Stanovi, jeho pomatená idea mohla být více rozvinuta.
V knize jsou úžasné ilustrace Josefa Bolfa
Název románu odkazuje ke skladbě L. van Beethovena:
lostsoul2015 
Je to už nějaký čas, co jsem knihu četla, takže si nepamatuji podrobnosti, ale mně se líbila hodně. Hlavně tou atmosférou, vykreslením jiného světa. Ale máš pravdu, že jsem asi také čekala maličko dotaženější závěr. Každopádně jsem si říkala, že to je po dlouhé době české sci-fi, které mě zaujalo. A ilustrace jsou skvělé, o ty jsem byla v eknize ochuzena 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
No a právě ten jiný svět mohl být prokreslenější! Atmosféra mohla být temnější. A já jsem to měla číst v noci, při slabém světle, to bych si možná užila víc než v práci za bílého dne 😀
Myslím, že to je vůbec první české sci-fi, co jsem četla a ač k němu mám drobné výhrady, tak si myslím, že by s těmi úžasnými ilustracemi mělo šanci i v zahraničí!
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Škoda toho vyšumění a nedotaženosti námět totiž zní skvěle. Kniha mě zaujala už obálkou, navíc zmíněnou klavírní skladbu mám fakt ráda – i jsem se ji učila hrát, ale u rychlé části (cca po 8:20) jsem to vzdala a nikdy se k ní nevrátila 😀 Asi to někdy napravím, tedy doufám.
Moc pěkná recenze, po knize se určitě porozhlédnu – ale kupovat ji nejspíš nebudu.
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Ilustrace jsou skvělé! Téma je také výborné, ale něco tomu chybí.
Ta skladba se mi hodně líbí, už jsem ji někde dřív zaslechla, ale vůbec jsem nevěděla, kdo ji složil. Nečekané rozšíření obzorů 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Zápletka zní zajímavě 🙂 Až budu mít zase někdy období sci-fi, podívám se po ní! V poslední době tyhle bezvýchodné věci úplně nemusím 😀
Měsíční sonáta je taky moje srdcovka 🙂 Kdysi jsem ji uměla celou na klavír, ale teď už bych taky zvládla leda tak první část 😀
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Podporujme českou literaturu 🙂 Ano, zkus to, stojí to za to, ačkoliv jsem měla výhrady.
Měsíční sonátu jsem celou slyšela až poté, co jsem si ji vyhledala po přečtení románu. A klobouk dolů před vámi, šikovnými klavíristy 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí