Blandine Le Callet: Věnečky

Představte si fotografii ze svatby dvou krásných mladých lidí z dobře situovaných rodin. Všichni se usmívají, vypadají šťastně a spokojeně. A pak někdo přijde, fotografii rozstříhá a ke každému dílku přidá příběh. A přesně to autorka udělala. Na jednotlivých dílcích skládačky nám ukazuje vybrané svatebčany v pravém světle. Se všemi jejich starostmi, pochybnostmi, malichernými povrchními problémy nebo naopak procházející vážnými krizemi.

Seznámíme se nejen s nejdůležitějšími postavami – ženichem a nevěstou, ale také s oddávajícím farářem, malou neteří, těžce nemocnou babičkou nebo mladíkem, který byl na svatbu pozván, aby se dal dohromady s některou z nezadaných sester. Farář prožívá krizi své víry. Malá neteř se poprvé v životě setká s diskriminací (přece si svatební průvod a hlavně fotografie nebudeme kazit přítomností dívky s Downovým syndromem!!!). Babička milované vnučce svěří dávné tajemství. Nezadaná, rodinou vysmívaná a odstrkovaná nevěstina sestra potká spřízněnou duši. Strýc – další černá ovce z ženichovy rodiny – si uvědomuje, jak miluje svou ženu a co všechno mohl udělat, aby ji učinil šťastnou. Ženich nevěstu miluje, nicméně je zaskočen její povrchností (výběr talířů, naběraček, svícnů – všechno drahé, značkové, co nejvíce reprezentativní), urputnou snahou srovnat se s náročnými, nicméně nevyslovenými požadavky jeho rodiny, která ji stále srovnává s jeho bývalou partnerkou.

Moc se mi to líbilo. Některé části skládačky byly slabší, ale jako celku tomu není moc co vytknout. Autorka píše tak, že máte pocit, jako byste vše prožívali s vybranými postavami. Cítíte letní parno, později vlahý večer, kdy všichni tančí na louce za mlýnem. Je vám trapně za všechny ty povrchní snoby spatra shlížející na ty, kteří jich údajně nejsou hodni, litujete vyděšeného ženicha, odstrkovanou holčičku a máte radost, že to cynickému svůdci nevyšlo a konečně narazil 🙂

Podle knihy byl v roce 2010 natočen i film, který však nemá vysoké hodnocení, tvůrci se patrně soustředili pouze na vyobrazení společenské smetánky a drobná dramata ponechali stranou. Ač nemluvím francouzsky, tak i podle ukázky vidím, že toho změnili docela dost. Na film se určitě dívat nebudu, všechny jsem si představovala úplně jinak a jsem moc ráda, že jsem si ukázku vyhledala až zpětně 😀

8 komentářů: „Blandine Le Callet: Věnečky

    1. Já už vlastně ani nevím, jak se tento titul objevil na mém „to read“ listu. Asi mi ho doporučili na „Goodreads“. Nebo jsem na něj narazila v knihkupectví a zařadila ho tam? Už nevím, hlavně že jsem si to přečetla a měla z toho dobrý pocit 🙂

      To se mi líbí

Zanechat odpověď na Myanmar Zrušit odpověď na komentář