Dvě české knihy na přelomu roku

Na konci roku 2015 se mi do rukou dostaly dvě útlé knihy od českých autorů. Nemohla jsem si vybrat rozdílnější tituly. Pálenka byla básní v próze, Dvořiště neskutečná (omlouvám se za ten výraz 🙂 ) prasárna. Autoři obou knih jsou více méně vrstevníci, ale to je asi tak vše, co mají společné 🙂 Styl psaní je velmi odlišný.

Matěj Hořava – Pálenka (Prózy z Banátu)

Autorova prvotina nás zavede do malé vesničky v Banátu, v níž hlavní hrdina učí na základní škole ve Waitzenriedu děti českých přistěhovalců. Jejich předkové do této oblasti přišli začátkem devatenáctého století a spousta archaických výrazů se zde udržela až do současnosti. Mladý osamělý intelektuál poeticky popisuje zdejší krajinu, lidi, vzpomíná na své dětství v severních Čechách a později pak na studia v Brně, občas zmíní i svou bavorskou emigraci. Toto období zmínil jen okrajově, patrně tam začal jeho útěk před sebou samým poté, co selhal či byl zraněn. Je to velmi melancholické, popisy krajiny ve mně vyvolávaly chuť sednout na vlak a vydat se tam, poznat ten malebný kraj a jeho svérázné obyvatele.

Pálenka ze švestek a kulovatek, to je krev tohoto kraje. I teď mám s sebou láhev a občas usrkávám… Na každé z těch salaší jsou sudy, demižony, kanystry nebo láhve s pálenkou…. A i tady, tady na hřebenech, nečekaně mezi dvěma habrovými lesy: i tady náhle padá dolů strání sad plný dozrávajících švestek či kulovatek…. Dozrávají u domů, v obřích závrtech v polích, dozrávají u cestu, u krchova, u kostela…. Divoká krev tohoto kraje: opojná i zkázonosná; napájející i jako oheň požírající; rozproudí řeč i zboří svět křivým slovem; napřáhne ruku k přátelskému stisku i ke stisku hrdla ve víru polonevědomé rvačky; vytahuje z hrobů pravěké vzpomínky a do plamenů háže, co se přihodilo včera…. Dobro či zlo, zde nelze rozhodovat: pálenka, ta pohostinná, kterou vám nabídne každý sedlák v poli, kdy se lopotí za propoceným plavohřívým koněm; pálenka – ta samá, ze stejné láhve – se pak podepíše podlitinami na tváři jeho ženy a dětí (švestkové podlitiny; dozrávající kulovatky kolem očí)…

Ondřej Horák: Dvořiště

Mladá žena vzpomíná na svého bývalého přítele Adama, který spáchal sebevraždu. V mládí uzavřeli s kamarády sázku, že ten, který první nasbírá 100 kalhotek od milenek, tak dobrovolně odejde ze světa. Adam byl sukničkář, rád pil, rád se bavil. Jeho život zastydlého puberťáka byl vyplněný večírky, souložením a tlacháním s kamarády. Zůstaly po něm jen zklamané ženy, zničené vztahy (které podle všeho stejně neměly budoucnost) a prázdno. Mladá žena, která se snaží vyrovnat s jeho ztrátou na něj vzpomíná na dovolené v jižních Čechách. Některé pasáže mi připomněly Jiřího Hájíčka. Celá kniha je napsaná hovorovou češtinou a vyskytuje se zde i dost vulgárních výrazů. To téma tento způsob vyjadřování vyžaduje, působilo by divně, kdyby autor používal výrazy jako pohlavní styk, penis a pochva 😀 Místo toho jsou tam mnohem jadrnější výrazy. Během čtení prvních dvou kapitol jsem chtěla knihu odložit, ale pak jsem jí dala šanci – těch 107 stran mi nemohlo nijak ublížit. Přes to přese všechno ji nezatratím – je to zbytečně sprosté, ale někteří lidé tak prostě žijí, tímto způsobem se vyjadřují a jsou šťastní či nešťastní tak jako my upjatí, kteří máme úplně jiný hodnotový žebříček 😀 A občas se tam objevila i velmi zásadní filozofická hláška 🙂

Ráno sem se sice zbudila až v deset, ale hned sem se vykopala do auta a jela do toho Krumlova, i dyž se mi vůbec nechtělo. Bylo horko jak kráva. Důležitý bylo rychle se nasnídat a potom se uvidí. Nasnídala sem se teda na pumpě jak v ňáký road movie, Putování do sloní prdele se to nejspíš menovalo….. Pak sem teda zaparkovala tam pod tim zámkem a šla do města, ňákýma uličkama, přes most nad řekou, samej vodák to tam bylo, a potom se došla na náměstí. Tam sem si ve spořce vybrala z bankomatu prachy, šla eště trochu nahoru, potom už sem vlastně byla venku z města, tak sem se zase vrátila a zahla doleva a za chvíli sem tam zase byla na jiným mostě, ale předpokládám, že přes stejnou řeku…. Kafe a koláč už sem měla, to byl první z vytýčenejch bodů dnešního dne, dalším bylo, že se někde vykoupu, dokonce sem pod sukní měla plavkovej spodek a v kabelce podprdu. Bylo fak děsný horko, v trafice sem si koupila vodu, přešla ten most a šla pak k jezu, pak sem si tam namočila nohy, pak sem si nandala vršek, pak sem si slíkla triko a sukni a normálně sem tam do tý řeky skočila. Uprostřed města, nade mnou kostel. 

„Ale zase, hele, dyž pak takle někdy v noci du vod ňáký tý pindy, co sem jí doprovodil a nic nebylo, vobčas sem i šťastnej, že du domu a mam pokoj….. To je hrozný, co?   „Proč? To chápu, navíc dyž je to ňáká šťofka, co si tě měří a přemejšlí, jesi by jejímu tatínkovi nevadilo, že neumíš v němčině préteritum a perfektum….. Ale zas na druhou stranu, dyž to je samice, co neni blbá, a vlítnete do toho, tak je to skvělý….. A stát ráno na balkoně, kde sem nikdy nebyl, to mě taky baví……“     „Jasně, celou noc s naivně nadšeným výrazem v ksichtě splachuješ hajzl a pak celý dopoledne jezdíš výtahem nahoru a dolu, až na tebe zavolaj městský četníky. Chápu……“   „Seš p..a, a dyckys byl, voe……. Tolik jsem vám chtěl říct, pane kolego…… Tak kde je to jídlo, kunda péro kaliméro?“

„Ty voe, rizoto? Co ti je, ty tlamo? Kamaráde, ty se potřebuješ jenom vodrazit vode dna, a to nebude problém…… Tak kuli tomu hned nemusíš žrát rizoto se salátem jak ňákej krasobruslař…. Tady de jenom vo to udělat zas ňákej zápich, sbalit ňákou novou šlamastyku, a je to v lati. Pak to zas budeš kosit jak splašenej křovinořez.“

Takže tak ty věci 🙂

Reklamy

11 thoughts on “Dvě české knihy na přelomu roku

  1. Budem úprimná, slovenskej aj českej tvorbe sa dosť vyhýbam. Málo zo súčasnej tvorby mi sadne a jeden z dôvodov je práve ten, ktorý si spomenula – tá „sprostota“. Neviem, v angličtine mi to moc nevadí, aj keď prehné „fuck sem, fuck tam“ ma tiež neberie. Ale dobrá poznámka o tom, že niektorí ľudia takto žijú. Je veľmi ľahké na to zabudnúť.. minule som dostala takú dosť reálnu facku od života, keď som si pozrela video, ktoré natočilo jemné slovenské žieňa (pred rokmi to bolo ešte slušné dievča) a ten slovník by dorazil aj posledného dlaždiča práve vypusteného z väzenskej cely.
    Osobne sa takýmto ľuďom vyhýbam a rada sa ukryjem do bubliny knižného sveta, kde sa hrdinovia vyjadrujú aspoň ako tak normálne 🙂 A tak keď ma takýto slovník dohoní ešte aj v knihe, tak ju s odporom odložím.
    Každopádne fajn české čítanie bolo od Špičkovej. Jej „Ztraceno v písku“ bolo veľmi dobré dielo, trošku zaváňalo Angelikou, ale mňa príjemne prekvapilo. A duológia Ve stínu arény / Bohové Efesu bol skvelý historický román, nabitý faktami.

    To se mi líbí

    1. Tak to já si naopak dobrý český román přečtu ráda. Vždycky dost bojuji, když je napsán hovorovou češtinou, ale pokud mě zaujme děj, tak si zvyknu a posléze už to na mě nepůsobí tak rušivě, protože to má své opodstatnění. Bylo by zajímavé přečíst si dílo napsané o mladých lidech od nás z nějaké malé jihomoravské vesničky, ale asi by to musel být humoristický román, protože to naše místní nářečí se k vyjádření něčeho hlubokomyslného moc nehodí 😀
      Ani jeden z titulů, které jsi zmínila, jsem nečetla, podívám se na databázi knih a případně zařadím do nekonečného seznamu 🙂

      To se mi líbí

  2. Tak komédiu z moravského prostredia by som si vedela predstaviť 🙂 Ale počula som, že českí autori sú dobrí na fantasy žáner, ale ako hovorím, ja som ČR/SR autormi skoro nepobozkaná 🙂

    To se mi líbí

    1. Fantasy nesleduji, ale i ke mně se donesla ta spousta chvály, kterou sklidilo Mycelium (a dokonce jsem začala uvažovat, že si to přečtu). Škoda, že nečteš slovenské autory, nechala bych si něco doporučit. Znám jen Hvoreckého a dobře prý píše Boris Filan, ale to jsou podle mě jen fejetony nebo povídky.

      To se mi líbí

      1. Moja mamina má slovákov dosť načítaných 🙂 Stále chváli Dominika Dána (detektivky zo slovenského prostredia), Karika (Na smrť I, II) , od Filana sa jej veľmi páčili jeho prvotiny o cestovaní (ale posledné knihy sú už na jedno kopyto) ale zo všetkých najviac mi odporúča stále dokola Banáša a jeho Kód 1, to som jej sľúbila, že si naozaj prečítam 🙂 Za seba odporúčam Pavelkovú a jej fantasy Prísahu (ale nemyslím, že fantasy je tvoj žáner) a na TBR mám ešte Tatarku a jeho Prútené kreslá, na to by som sa už naozaj chcela pozrieť. A TBR nám rastie a rastie :))

        To se mi líbí

  3. Jeden offtopic komentář.
    Tvůj pondělní like u mě na blogu mě probudil, protože mi to cinklo na mobilu, a jsem ti za to moc vděčná, poněvadž jinak spím doteď a všechny věci, včetně pondělní ranní extrémně důležité schůzky zaspím. Máš to u mě. (A doufám, že tebe můj like pro změnu nevzbudil nevhod.)

    Liked by 1 osoba

  4. Zaujímavé, že som prečítala Dvořiště si pamätám len podľa obálky. Pripomínaš mi knihy, ktoré som prečítala, ale vôbec si nepamätám, o čom boli 😀 (a pritom tejto som dala 4 hviezdičky). Ale na Pálenku si pamätám moc dobre, tá melancholická atmosféra mi sadla.

    Liked by 1 osoba

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s