Michel Faber: Jablko povídky ze světa Kvítku karmínového a bílého

Faberův opěvovaný Kvítek na mě stále čeká v knihovně, proto jsem se trochu obávala, jestli nebudu při čtení těchto povídek ztracená, zmatená nebo se snad nedozvím něco, co bych vědět neměla. No možná jsem se dozvěděla, ale vůbec to nevadí. Byl to tak osvěžující literární zážitek, že jsem se na Kvítek začala velmi těšit a je velká pravděpodobnost, že ho po Vánocích začnu číst 🙂

Jednotlivé povídky se odehrávají na konci 19. století a opět nám přibližují prostředí prostitutek a jejich zákazníků. Jen poslední povídka, která se mi líbila nejvíc – Mohutná horda postupujících žen v moc velkých kloboucích – se odehrává v roce 1908 a očima malého chlapce popisuje život své excentrické rodiny završený popisem demonstrace za práva žen. Ve většině povídek je vlastně jedním z témat osvobození žen, získání více práv, svobod, uznání.

Autor zobrazuje život v tehdejší době bez jakýchkoliv příkras. Nestydí se použít vulgární výrazy, je-li jejich užití opodstatněné. Velmi jsem se bavila, doporučuji všem jako příjemné rozptýlení.

Muži, jichž se před polednem zmocní neodolatelná chuť na kurvu, většinou nějakou sbalí na ulici a rozdají si to s ní v uličce, obzvláště za těchto vlahých letních dní, kdy nikomu příliš nehrozí nastuzení. Podnik paní Tremainové se stává rušnou atrakcí teprve večer, když už gentlemani v klubech popijí portské, přečtou si nějaké to pornografické dílko a když opulentní jídlo nasměruje jejich myšlenky k doutníku a felaci.

A ona má plné zuby Trollopova posledního románu na Pokračování, Tak nyní žijeme – už si nekoupí žádný další sešit, protože hrozí, že se příběh bude táhnout donekonečna, a už na to vyplácala dost peněz. Vážně neví, co ji u Trollopa ještě drží; možná je neotřele nesentimentální, ale vždycky předstírá, že je na ženské straně a pak nechá vyhrát muže. Dělají to všichni spisovatelé i spisovatelky: hra je zmanipulovaná. A poslední dílo Charlotte Riddellové je horší než obvykle a v London Journalu neotiskli žádný slušný román na pokračování už několik měsíců, jen samý brak o přízracích a zfalšovaných závětích. V každém příběhu, který přečetla, jsou ženy apatické a bezpáteřné a nesnesitelně ctnostné. Nechovají žádnou nenávist, myslí jen na manželství, pod krkem neexistují, jedí, ale nikdy nekadí. Kde jsou v moderní anglické próze autentické plnokrevné ženy? Žádné neexistují! Odvrátí se od hromádky knih a časopisů. Byla blázen, že si je vůbec koupila. (Pravda, pár jich taky ukradla). Jaký smysl má číst příběhy jiných lidí? Měla by psát své vlastní. Čtení je už ze své podstaty přiznání porážky, rituální sebeponížení: ukazuje, že jiné životy pokládáte za zajímavější než ten vlastní. Sugar by najednou ze všeho nejradši seškrabala ze své duše nánosy všech těch fiktivních hrdinek, na nichž jí kdy záleželo, vyreklamovala všechny hodiny, které proplýtvala starosti o osudem pronásledované milence a tragická nedorozumění. Všechno je to habaďůra, maňáskové představení pro lehkověrné masy.

Ech, a možná jsem obraz svého otce zkleslil, když jsem ho přirovnal ke psu. Nechci tím naznačovat, že se netěšil žádné autoritě. Byl to koneckonců muž a v té éře patřil svět mužům. Takřka denně se ženám v nějaké souvilosti připomínalo, že nedrží otěže moci a nikdy je držet nebudou. Úřední dopisy týkající se naší rodiny, našeho domu, našich výdajů, mé výuky, nových návštěvních hodin Camdenské veřejné knihovny a všech dalších představitelných záležitostí byly vždy adresovány otci. Byrokrati, řemeslníci, lékaři, listonoši, pastoři, číšníci, portýři, ti všichni jako jeden muž ignorovali matku a tetičku Primrose a adresovali své poznámky mému otci. Matce ani tetičce Primrose to kupodivu nevadilo. „Přišel čas, abys vytasil svou mocnou šavli, Girlberte,“ říkaly, když s nimi nějaký otravný člověk u dveří zatvrzele odmítal mluvit. Anebo tatínka vysílaly do boje proti mrzkým přisluhovačům byrokracie. Živě si vzpomínám, jak matka seděla na podlaze salonu, zády se opírala o nohy tetičky Primrose a pročítaly spolu právě došlou poštu. „Tady máme líbesbríf od toho hnusného skřeta z veřejné knihovny“, pronesla matka. Složila hlavu na sukni v tetiččině klině a zvedla nad obličej na první pohled důlelžitý dopis tak, aby na něj obě dobře viděly. Deklamovala z něj výsměšně nadutým hlasem, jako když mi četla Valihrachovy repliky z Alenky za zrcadlem. „Rmoutí mne, že musím poukázat na to, co bych si nikdy netroufl tvrdit, kdybych se o tom nade vši pochybnost sám nepřesvědčil, to vás ujišťuji, neboť každá kniha vypůjčená z této knihovny je po vrácení důsledně zkontrolována a jakékoli poškození okamžitě zaznamenáno. Proto jsem s velkou lístostí a nemalými rozpaky nucen upozornit vás na skutečnost, že vaše manželka zohavila knihu, již si od nás vypůjčila 21. dne tohoto měsíce, a sice dílo Vzdělávání žen a zdraví národa od doktora Lucia Hogga, do něhož na okrajích vepsala rozličné opovržlivé a upřímně řečeno neslušné glosy“. Na tomto místě dostaly obě ženy záchvat smíchu. „Nu, to je další práce pro Gilberta,“ pronesla matka a vyhodila dopis do vzduchu. Následujícího týdne dorazila do knihovny písemná omluva a ženy se svíjely a pištěly nadšením.

Obávám se, že při čtení Kvítku neobjevím všechny vtipy, nepochopím metafory a skryté významy, protože román budu číst v angličtině, ale beru to jako výzvu a budu se snažit, seč mi budou síly stačit 🙂 A pokud to nepůjde, tak se v knihovně zařadím do seznamu čekatelů na českou verzi údajně brilantně přeloženou mým oblíbeným Viktorem Janišem.

 

 

 

Advertisements

5 thoughts on “Michel Faber: Jablko povídky ze světa Kvítku karmínového a bílého

  1. Od Fabera mám rozčítanú jeho The book of strange new things , angličtina mi nerobí v jeho prípade problém, ale trošku mám problém s dynamikou príbehu, uprostred mi to príde dosť rozvleklé, ale inak naozaj výborný príbeh, ale nie je to taká „jednohubka“. Na Kvítek si tiež brúsim zuby, tak som zvedavá na názor, ako sa to čítalo v angličtine 🙂

    Liked by 1 osoba

    1. Na The book of strange new things si také brousím zuby 🙂 Jsem zvědavá, jak se mi Kvítek bude v angličtině číst. Obávám se, aby tam nebyly dlouhé popisné pasáže. To bych asi přeskakovala. Na FB sleduji překladatele Viktora Janiše a četla jsem s ním i nějaké rozhovory týkající se překladu, tak si pak časem půjčím i český překlad, abych mohla ocenit jeho překladatelský um. V Jablku se předvedl dobře 🙂

      To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s