Dva rozdílné pohledy na japonské ženy

První série fotografií je od dvaadvacetileté fotografky Reylie Slaby, která ve svých snímcích kombinuje vlastní emoce a objevování kulturní identity. V jednom rozhovoru uvedla: „Hledám svoji identitu v zemi, do které nepatřím. Sice jsem se v Japonsku narodila, přesto jsem měla vždycky pocit, že nemám domov. Jsem vděčná za to, že jsem mohla vyrůstat v Japonsku, ale s bílou pletí jsem tu neustále za turistu. Kvůli tomu, jak vypadám, nebyl můj domov nikdy mým domovem.“ V jejích fotografií se odráží skutečně mnoho emocí – nejistota, sociální úzkost, hledání sebe sama, nestálost nebo vztah k rodné zemi.

jap2 jap3

jap1jap6

jap4   jap7jap5 jap8 jap9 jap1010898288_764780716910187_4124124062795052451_n

Druhá série se objevila na výstavě nazvané Současné Japonsko evropskýma očima. Jejich autorkou je Dita Pepe, texty je doplnila Barbora Baronová. Jestli kurátorka Mikiko Kikuta čekala, že se jí od českých autorek dostane jedinečného svědectví o životě v prefektuře Saitama, kam je poslala, mohla být zklamaná. Dvojice pokračovala tam, kde ve svých dvou předchozích projektech − knihách Slečny a Měj ráda sama sebe − skončila. Totiž v mapování pocitů žen, které zůstaly neprovdané.

japA japB japC japD japE japF japG japH japI

Je to téma univerzální, emoce jsou také v Asii stejné, jen jinak vybarvené. Japonská společnost je k neprovdaným ženám otevřeně nekorektní. Svobodné třicátnice obklopuje tiché našlapování, čtyřicátnice jsou tabu. „Snaží se je skrýt, jako zkažené maso.“ Staré panny svůj úděl nesou trpně, maximálním protestem je postoj: „Mně je to jedno.“

Mladá, ještě školou povinná punkerka s růžovými vlasy už dopředu teskní nad budoucí ztrátou svobody. Jako by společenský řád byl nedotknutelný: „Až začnu hledat práci, budu muset změnit svůj vzhled.“ A stejně odevzdaně očekává i manželství. Jiná dívka se naopak těší, chce se stát dokonalou ženou, která manželovi přinese čaj ještě předtím, než ho napadne, že na něj má chuť. Nejsilnější jsou ale portréty žen, jejichž postoj je ostýchavý, nejednoznačný: „Kdybych měla děti, cítila bych se zralejší.“ Jako by dogmatická společnost svou přísností znemožňovala některým lidem najít své místo.

Advertisements

2 thoughts on “Dva rozdílné pohledy na japonské ženy

    1. Tak to jsem ráda, že jsem někomu rozšířila obzory. V jeden den jsem narazila na článek s fotkami R. Slaby a na článek o výstavě v Plzni. Ten rozdílný pohled na Japonky mě hodně zaujal, tak jsem to propojila ve svém příspěvku 🙂 Myslím, že bych se tomuto tématu ještě mohla trochu věnovat a najít ještě nějaké další příspěvky. Japonsko mě vždy fascinovalo a jednou bych se tam chtěla podívat. Mentalita místních obyvatel je zvláštní, svým způsobem jedinečná a zatím ještě tolik neovlivněná západním/americkým stylem života. Příští rok (až dočtu hromádku knih tyčící se u nočního stolku) začnu číst literaturu faktu a knihy o Japonsku budou mezi prvními 🙂

      To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s