Deborah Levy: Doplavat domů

Skupinka přátel si pronajme vilu na Francouzské Riviéře. Jednoho dne zjistí, že jim v bazénu plave nahá mladá dívka. Vypadá zmateně, tvrdí, že si popletla data a měla ve vile bydlet v jiném termínu. Isabel – válečná zpravodajka, manželka básníka Josefa – jí nabídne, ať s nimi ve vile zůstane. Dívka také píše básně, snaží se přimět Joea, aby si přečetl báseň, již napsala pod vlivem jeho tvorby. Je velmi výstřední, často chodí nahá, postupně vyjde najevo, že patrně trpí nějakou psychickou poruchou.

Celkem nuda, ale bylo to krátké, tak se to dalo vydržet. Krátké věty, hodně popisné, nicméně o postavách se toho mnoho nedozvíme. Isabel si není jistá svým vztahem k nevěrnému manželovi, neumí se chovat k dceři Nině. Pro tu je to velmi neobvyklá dovolená – dostane svou první menstruaci, pozoruje chování svých rodičů k sobě navzájem a začíná pomalu rozumět jejich hře, začíná koketovat s muži, ale přitom je to stále hravé dítě. Překvapilo mě, že kniha se dostala do užší nominace na Man Booker Prize. Nechápu, čím si to zasloužila – žádné výjimečné literární dílo to není. Lepší než celá kniha je doslov Jany Šrámkové. Odeon nezklamal krásnou obálkou.

„Medlííín, dělám dneska hovězí, nechcete s námi povečeřet?“ Když zamžourala proti slunci, tak tak rozpoznávala růžovou kopuli Mitchellovi plešatějící hlavy. Madeleine Sheridanová, která měla pro hovězí vcelku slabost a často si večer připadala osamělá, se zamyslela, zda v sobě najde sílu Mitchellovo pozvání odmítnout. Usoudila, že ano. Když nějaká dvojice nabídne azyl či pokrm tulákovi nebo samotáři, nebere ho ve skutečnosti mezi sebe. Hrají si s ním. Předvádí se před ním. A když si to odbydou, nejrůznějšími oklikami dají bezprizornímu hostu najevo, že už musí odejít. Dvojice se vždycky nemůžou dočkat, až se budou moci vrátit ke svému úkolu, tedy ke snaze zničit svého životního partnera pod záminkou, že jim jde pouze o jeho dobro. Nezadaný host je pouhým rozptýlením od takového úkolu. 

Z doslovu:

Odysseus se z trojské války plavil domů deset let. Zažil podstatně víc dobrodružných epizod, zdržení a odboček, než bychom cestou zpátky chtěli. A ač to tolikrát vypadalo, že už nedobloudí, osud ho po dekádě přece jenom dovedl na pobřeží rodné Ithaky. Na co potřeboval Odysseus Egejské moře, na to satčí postavám v románu zahradní bazén. I v něm se dá ukončit vyčerpávající putování s bezpočtem nežádoucích epizod a nesnesitelných dobrodružství. V každém zahradním bazénu ve stihnu borovic, kdesi poblíž žluté nafukovací matrace, se totiž ukrývá vytoužená Ithaka, která dá konečně odpočinout.