Street Art

Mám ráda graffiti i sofistikovanější malby nazývané street art. Příspěvek z http://www.creativelife.cz představuje argentinského pouličního umělce jménem Mart http://airesmart.flavors.me/  Narodil se v roce 1986 v Buenos Aires, je samouk, zdobením ulic svého rodného města se začal věnovat již ve svých dvanácti letech. Jeho malby se mi velmi líbí, vyzařuje z nich pozitivní energie a velmi často zobrazují veselé cyklisty 🙂

street1.jpg

Pokračovat ve čtení Street Art

Ayn Rand: Atlasova vzpoura

Román Ayn Rand, poprvé vydaný v roce 1957, popisuje ekonomický a sociální kolaps společnosti způsobený odchodem významných představitelů průmyslu do ústraní. Je zasazen do neurčité doby, nicméně do konkrétní země a to Spojených států amerických. O Evropě se v románu hovoří jako o zaostalém kontinentu, jehož lidové republiky potřebují neustálou ekonomickou podporu. Hlavními postavami jsou Dagny Taggartová a Hank Rearden. Dagny je provozní ředitelkou dopravní firmy Taggart Transcontinental. Hank Rearden je majitelem oceláren a vynálezce zvláštní velmi lehké a odolné slitiny, které se posléze začne říkat Reardenův kov. Oba jsou nesmírně pracovití, pro hladký chod a prosperitu svých firem se vzdali svých soukromých životů. Dagny má bratra Jimmyho – zbabělého neschopného podlézavého hlupáka, který se zaprodal režimu. Hank je ženatý, žije s manželkou, matkou a bratrem v honosném sídle. Jeho žena je chladná, nečitelná osoba, která by svého manžela chtěla ovládat a když to nedokáže, tak se rozhodne jej zničit. Hank pomáhá Dagny zachovat železnici, vyrábí pro ni koleje z Reardenovy ocele. Zástupci vědy a státem ovládaný tisk proti železnici spustí štvavou kampaň – kovu nevěří, odrazují lidi od cestování, snaží se je přesvědčit, že je to hazardování se životem. Nicméně zaměstnanci drah jsou nadšeni a tak vlaky vyjedou. Při slavnostním otevření trati Johna Galta se z Dagny a Hanka stanou milenci.

Pokračovat ve čtení Ayn Rand: Atlasova vzpoura

Dva rozdílné pohledy na japonské ženy

První série fotografií je od dvaadvacetileté fotografky Reylie Slaby, která ve svých snímcích kombinuje vlastní emoce a objevování kulturní identity. V jednom rozhovoru uvedla: „Hledám svoji identitu v zemi, do které nepatřím. Sice jsem se v Japonsku narodila, přesto jsem měla vždycky pocit, že nemám domov. Jsem vděčná za to, že jsem mohla vyrůstat v Japonsku, ale s bílou pletí jsem tu neustále za turistu. Kvůli tomu, jak vypadám, nebyl můj domov nikdy mým domovem.“ V jejích fotografií se odráží skutečně mnoho emocí – nejistota, sociální úzkost, hledání sebe sama, nestálost nebo vztah k rodné zemi.

jap2 jap3

Pokračovat ve čtení Dva rozdílné pohledy na japonské ženy

Deborah Levy: Doplavat domů

Skupinka přátel si pronajme vilu na Francouzské Riviéře. Jednoho dne zjistí, že jim v bazénu plave nahá mladá dívka. Vypadá zmateně, tvrdí, že si popletla data a měla ve vile bydlet v jiném termínu. Isabel – válečná zpravodajka, manželka básníka Josefa – jí nabídne, ať s nimi ve vile zůstane. Dívka také píše básně, snaží se přimět Joea, aby si přečetl báseň, již napsala pod vlivem jeho tvorby. Je velmi výstřední, často chodí nahá, postupně vyjde najevo, že patrně trpí nějakou psychickou poruchou.

swimming homedoplavat domůdoplavat domů II.

Pokračovat ve čtení Deborah Levy: Doplavat domů

Gudrun Eva Mínervudóttir: The Creator

Sveinn se živí výrobou velmi realistických panenek v životní velikosti, mužských sexuálních hraček. Je to osamělá práce, jeho jediným kamarádem je věrný zákazník Kjartan. Po sebevraždě starého muže mu někdo začne telefonicky vyhrožovat a obviňovat ho, že tu smrt zavinil – jednalo se totiž o vlastníka jednoho z jeho výtvorů.

Pokračovat ve čtení Gudrun Eva Mínervudóttir: The Creator

Filmový říjen – měsíc, kdy jsem se málem nastěhovala do místního biografu :)

V říjnu mi v místním biografu po dlouhé době udělali velkou radost 🙂 V létě jsem navštěvovala filmové festivaly, na kterých jsem viděla minimálně 20 filmů a cítila jsem, že jsem už možná trochu přesycená. Navíc bylo horko, s čímž patrně také počítali a dopřáli nám, filmovým fanouškům, trochu toho volna. A také určitě chtěli, abychom se tím víc těšili na podzim, kdy nám začnou ty pravé žně 🙂 

Pokračovat ve čtení Filmový říjen – měsíc, kdy jsem se málem nastěhovala do místního biografu 🙂