Julian Barnes: Pocit konca (přečteno ve slovenštině)

Šedesátník Tony Webster je konfrontován s dávnou minulostí poté, co zdědí menší sumu peněz a deník svého přítele Adriana, který ve dvaceti letech spáchal sebevraždu. Dědictví pochází od ženy, s jejíž dcerou Veronikou nějaký čas chodil na konci 60. let minulého století. Nerozešli se v dobrém – komplikovaná Veronika chtěla, aby se jejich vztah někam ubíral, ale Tony si chtěl jen užívat a byl nespokojen se skutečností, že spolu neměli sex.

pocit konca I pocit konce IIjulian b.

Veronika ho jednou pozvala na víkend ke svým rodičům, kde se seznámil s žoviálním otcem alkoholikem, bratrem Jackem a matkou, která ho před svou dcerou varovala. Po rozchodu dostal Tony dopis od svého přítele z mládí Adriana, který se chtěl ujistit, že mu nebude vadit, když s Veronikou bude chodit on. Tony jim poslal zlý dopis, v němž Veroniku pošpinil a zpochybnil Adrianův úsudek. Poté, co se dozvěděl o svém dědictví, se s Veronikou po letech znovu spojil – odmítla mu totiž deník vydat s tím, že ho spálila. Několikrát se sešli, ale k ničemu to nevedlo. Vyčetla mu, že nikdy nic nepochopil ani nepochopí. Nebyla ochotna přijmout jeho pokus o omluvu, o odčinění dávné křivdy. Tony si vyčítal, že mohl nepřímo zapříčinit Adrianovu smrt. Rekapituluje svůj nepříliš povedený život – zkrachovalé manželství, vztah s dcerou, zamýšlí se nad plynutím času. Barnese mám ráda, líbí se mi, jak je schopen měnit styly psaní, mám ráda jeho sofistikovaný jazyk. Tento příběh se mi nelíbil – zbytečné nimrání se v minulosti, marné zpytování svědomí, rozdírání starých ran. K čemu to všechno bylo? K tomu, aby se dozvěděl bolestivé tajemství?

Úryvek z recenze z iliteratury.cz:

Adrianovo gesto si Webster zpočátku vykládá v duchu „Velké literatury“: Adrian podle něj po důkladné rozvaze svých možností odmítl dar života, protože nahlédl, jak často končívá v upachtěné průměrnosti existence, jako je Websterova. Později však vyjde najevo, že pravda o Adrianově smrti je prozaičtější a o poznání komplikovanější.Vědomí konce tak trochu klame tělem. Na první pohled působí „jen“ jako čtivé ohlédnutí za dobou dávno minulou a melancholická meditace na téma paměť a stárnutí. Barnes se však zároveň nebojí psát o dost nepříjemných věcech. Zpochybňuje nárok pozdního věku na poklid i jakousi domnělou moudrost, jíž se postarší člověk začne snadno opájet, a fakta, která by mu pocit sebeuspokojení narušovala, nechá zmizet v propadlišti paměti.

Reklamy

5 thoughts on “Julian Barnes: Pocit konca (přečteno ve slovenštině)

  1. Neskutočné. Viem, že som to čítala. Asi sa mi to dokonca i páčilo, keďže na goodreads som tomu dala 4*. Ale ani po prečítaní tvojho článku si na to vôbec nespomínam. Nevybavujem si ani jednu scénu a vlastne vôbec netuším o čom bola :D. A to mám na knihy dobrú pamäť. Asi sa mi ale už niektoré začínajú z nej vytrácať.

    To se mi líbí

    1. Toto je kniha, která nám mladším asi nezůstane v paměti – ještě na to bilancování nejsme připraveni a ani moc zvědaví. Měla jsem ji doma již velmi dlouho, tak jsem se do ní pustila v rámci projektu Den nepřečtených knih, který byl dnes. Asi na ni také brzy zapomenu.

      To se mi líbí

      1. Ja si robím Deň neprečítaných kníh zajtra, dnes na to nebol čas ani keď som sa snažila si ho nájsť. Mám pripravené dve kratšie knihy z Paseka, ktoré nám prišli do Levných kníh minulý týždeň a chcem sa posunúť o ďalšie kapitoly v knihe Porodní bába. Ak bude čas, mám tam i dva manga komiksy.
        Zajtra totiž idem na cudzineckú políciu zmeniť priezvisko do prechodného pobytu, a to je hodinka cesta tam, hodinka čakanie, hodina naspäť a potom mám voľno, akurát si skočím podvečer do mesta na autogramiádu a vernisáž fotiek a večer si môžem opäť čítať 🙂
        Čítala si dnes okrem tejto knihy aj nejakú inú?

        Liked by 1 osoba

      2. Porodní bába – na tu jsem zvědavá! Věřím, že zítra přečteš všechno 🙂 Čekání na úřadě asi bude únavné, ale s knihou všechno uteče rychleji. A pak ten podvečerní program – nádhera, zítra budeš mít krásný den 🙂
        Dnes jsem se vracela z dovolené – v noci jsem poslouchala audioknihu – The Art of Asking od Amandy Palmer – skvělé, až to doposlouchám, tak tu o tom něco zveřejním. Pak jsem si mezi dvěma odpoledními „šlofíky“ chvíli četla román Vybrané okruhy z mechaniky pohrom – bohužel jsem si dnes v jedné recenzi přečetla, jak to skončí 😦 Zbývá mi ještě 150 stran, takže bych to tento týden dočíst mohla. Knihu jsme si koupila asi před dvěma lety v angličtině v internetovém antikvariátu, proto jsem si ji také vybrala – občas nezaškodí provětrat knihovnu 🙂

        To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s