Jan Folný: Buzíčci

Skvělé povídky ze současnosti o homosexuálech a jejich radostech a starostech psané v ich formě. Převládají starosti – přiznání odlišné sexuální orientace, hledání vhodného partnera, lítost nad promarněnými šancemi, problémy s homofobními reakcemi okolí, odmítnutím jejich orientace příbuznými. Sexuální praktiky byly v některých povídkách popisovány poměrně otevřeně. Obzvláště blogger Michal – hrdina první povídky – se svým nechutným narcismem odhalil úplně všechno. Nad jeho hloupostí mi zůstával rozum stát 🙂

Ahoj, buzíčci! Vy seschlí banáni! Dneska jsem teda dost nasranej. A to jakože na vás, vy homoklády nevděčný! Vy bičis! Ne kvůli tomu, že jste mi někteří z vás napsali, že si ten virus zasloužím. Tyhle zlý hlášky jsou mi ukradený. Jde o něco jinýho. Nejen že mě pomlouváte a z vašich nenávistnejch reakcí celkově čiší závist na někoho, kdo něčeho dosáhl a vytvořil nějaký nezpochybnitelný hodnoty ve světě homointernetu, ale teď jste mi provedli i tu největší prasárnu, co může buzna buzně udělat. A to je teda fakt síla! Tou největší prasárnou nemyslím to, že vás nějaká homomrdka pomluví, dá vám falešný telefonní číslo, ani to, že se s vámi vyspí a pak dělá, že vás nezná (v tom jsem koneckonců mistrem republiky já sám). Největší čuňárna – alespon podle mě – je to, že vám někdo ukradne fotky z vašeho profilu a vydává je za svoje! A to se mi zrovna včera stalo!

Okouzlila mě povídka nazvaná Slohové práce žáka páté třídy Jana F.
3. čtvrtletí – Můj (vysněný) táta
Přestože jsem vás, vážená paní učitelko, prosil, abych byl od slohovky s tímto tématem osvobozen, říkala jste, že ji napsat musím tak jako tak. I přestože tátu nemám, jen dvě mámy. Taky jste říkala, že každý přece musí mít tátu. Z biologické podstaty věci, řekla jste. Nevím úplně přesně, co ta slova znamenají. Asi něco v tom smyslu, že někde na počátku mého života nějaký muž být musel. Ale já ho neznám. Jeho jméno se dozvím od svých maminek, až budu plnoletý. Možná. Ani nevím, jestli vlastně budu o tuhle informaci stát. Tak napiš o tátovi, jakého bys chtěl mít, ukončila jste naši debatu a mně bylo jasné, že téhle slohovce se mi vyhnout nepodaří.

Starý muž se se životem loučí takto:

Praha mi vyrazí dech. Je krásná. Vystupuji z tramvaje u Národního divadla a jdu k řece. Všude plno turistů. Když se přede mnou otevře panorama Hradu, vyhrnkou mi slzy. Nejen proto, že je to dechberoucí, ale hlavně proto, že jsem tady pravděpodobně naposledy. Naposledy v životě. A přitom byly časy, kdy jsem tudy chodíval denně, ničeho si nevšímal a celou tu historickou krásu kolem lhostejně považoval za samozřejmost. Jak jsem si nevážil tohohle místa a ani času, co jsem měl! Jak jsem byl hloupý, když jsem si například nedočkavém očekávání něčeho příjemného pošetile přál, aby čas utíkal, aby se hodiny, dny posunovaly dopředu rychleji. A teď mi ten čas chybí. Je jednou provždy ztracený. Stojím u řeky, před sebou dva ostrovy: Žofín a Střelecký. Dva ostrovy, muž a žena. Dvě části mého života, každá úplně jiná. Spíše dva samostatné životy.

Hodně se mi líbily příběhy o nenaplněné lásce, trápení mi bylo bližší než nezávazný sex. Omg, nechtěla bych být v jejich kůži. I když v Praze je blaze, tam se člověk schová – těžký život mají gayové v malých městech nebo na venkově. Ale i tak – sex na toaletách, v parcích – na to musí mít jedinec silné nervy 🙂 Bylo to tak půl na půl, i když mám pocit, že převažovala vyprávění promiskuitních jedinců. Zpovědi tápajících nejistých hrdinů byly v menšině. Jedna povídka byla o lesbičkách, další byla psána z pohledu tupého pokryteckého násilnického maloměšťáka, který se vtírá svému slavnému homosexuálnímu spolužákovi a zve ho na třídní sraz. V další byl hlavní postavou umírající starý muž loučící se s Prahou návštěvou míst, kam chodil s mužem, kterého miloval. Vietnamec Lukáš píše dopis babičce do Vietnamu a vyznává se z lásky k tomu pitomci z první povídky. Hrdinové jednotlivých povídek procházejí celou knihou – buď jako vedlejší postavy nebo se náhodou mihnou, homosexuální scéna v Praze není očividně až tak velká, není to New York 🙂 Autor sám se také objevil ve dvou povídkách – v první se mihl jako příklad literárního ko..ta, který se nikdy nestane slavným spisovatelem – a podle mě v poslední – o novináři, který má do časopisu napsat reportáž o světě gayů. Jan Folný (vlastním jménem Jan Folvarčný se roku 1977 narodil v Karlových Varech, vystudoval Pedagogickou fakultu v Plzni. Povoláním učitel českého a ruského jazyka, aktuálně vyhořelý. Autor knihy Od sebe/k sobě, nejlepší bisexuální novely Prahy 6 o Irsku všech dob, v níž zúročil své zkušenosti a zážitky z tříletého pobytu v Irsku. V současnosti žije a pracuje v Londýně.

Přemýšlela jsem, kolik knih s homosexuální tématikou jsem už přečetla. Kromě Buzíčků se mi hodně líbil román Linie krásy od A. Hollinghursta z 80. let z Velké Británie. Lesbičky byly hlavními postavami románů Sarah Waters – nejdřív jsem četla výbornou Noční hlídku, pak Špičkou jazyka. A to je asi tak všechno, žádné další už mě nenapadly.

buznoční hl.liniešpičkou

Advertisements

2 thoughts on “Jan Folný: Buzíčci

  1. O téhle knížce slyším poprvé, ale ty ukázky se mi hodně líbily – tedy způsob, jakým jsou napsané…
    Napadá mě, že nejrůznější sexuální orientace taky hodně rozebírá můj oblíbený John Irving. V románu V jedné osobě asi nejvýrazněji, jak jsem slyšela (i když ještě jsem se k němu nedostala).

    To se mi líbí

  2. To jsem ráda, že ses díky mně dozvěděla o něčem novém a zajímavém 🙂
    Líbilo se mi to moc – prolínání postav jednotlivými povídkami, střídání stylů, humor.
    Vidíš, já jsem na Irvinga úplně zapomněla! A dalším autorem, kterého mám ráda a který píše o homosexuálech, je Michael Cunningham! Stačí se jen trochu zamyslet a hned si čtenář vzpomene 🙂
    V jedné osobě se mi líbilo moc. Po velkou část knihy jsem byla přesvědčená, že to je jeho nejlepší kniha, ale pak si to pokazil a konec – no ten se mu nepovedl vůbec. Zbytečně příběh protahoval, zaplétal a komplikoval. A těch úchylek tam na můj vkus už bylo taky moc 🙂

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s