Will Wiles: Pravidla péče o dřevěné podlahy

Hlavní hrdina, jehož jméno se při čtení románu nedozvíme, je třicetiletý neúspěšný spisovatel. Žije v Londýně a píše prospekty, informační materiály a tiskové zprávy pro místní zastupitelstva. Jeho kamarád, spolužák z vysoké školy – hudebník Oskar – ho jednoho dne požádá, aby mu na čas pohlídal byt. Odjíždí do LA, aby se rozvedl se svou americkou manželkou a potřebuje, aby se někdo postaral o byt a kočky. Je to puntičkář, který má na lidi kolem sebe vysoké nároky. Spisovatel tedy se smíšenými pocity odjíždí do nejmenované středoevropské země (možná Rumunsko?). Oskarův byt by se dal označit slovem bezchybný, strohý, moderně chladný. Jeho majitel je nejvíc pyšný na podlahu z drahého dřeva. Všude po bytě jsou rozmístěny cedulky s pokyny, jak se zachovat v situaci, která dotyčného vedla k tomu, že cedulku našel. Spisovatel je smolař, který během osmi dní samozřejmě zpacká vše, co se dalo a podlahu nenávratně zničí. Doufá, že se mu podaří škodu napravit tím, že prkna obrátí. Zjistí však, že už to před ním jednou někdo udělal 🙂 

Nechala jsem se nalákat na příslib suchého anglického humoru. Poté, co jsem nedlouho po sobě přečetla dva romány P. G. Wodehouse a poslechla si Saturnina ve formě audioknihy, jsem však o suchém anglickém humoru měla úplně jinou představu. Román je vtipný, poutavě napsaný. Autor používá spoustu trefných metafor. Občas Vás vyprávění tak pohltí, že napětím ani nedýcháte 🙂 Např. při popisu scény, kdy hrdina utíká před psy. Jeho trápení s podlahou vyvolává pocity zmaru a beznaděje. Nicméně jsem byla trochu zklamaná – příběhu občas docházel dech, popisy byly zdlouhavé a příliš detailní. Autor chtěl ukázat, jak brilantně dokáže zacházet s jazykem, jak dokáže popsat atmosféru. Celý příběh je vystavěný na atmosféře, moc se toho neděje. Určitě to mohlo být stručnější. Ukázka z první kapitoly zde: ukázka

Je to autorův debut, v roce 2012 byl v kategorii Objev roku nominován na cenu National Book Award. V angličtině mu vyšel v roce 2014 další román – The Way Inn.

českáo origi

Advertisements

3 thoughts on “Will Wiles: Pravidla péče o dřevěné podlahy

    1. No ano, občas mi to připadalo, jako by se chtěl předvést, jak dobře mu to píše.
      Odložil jsem sklenici na piják na stole a přejel prstem po povrchu piana. Vykreslil jsem cestičku v prachu. Potom jsem se pokusil napsat do smítek své jméno, ale na to jich bylo příliš málo, tak jsem své dílo setřel. Jedná se o podivný instinkt – zapsat své jméno na zamlžená okna, mokrý beton, do sněhu. Jako když si zvířata značkují teritorium, což platí obzvláště v tom případě, když se muži podepisují do sněhu. Ale nemám za to, že jde o majetnický akt, o nějaký zábor ve stylu: „To je moje, držte se dál.“ Když jsme byli ještě nový druh, svět musel působit rozlehle a nesouvisle. Zanechat na něm stopu znamenalo dychtit po spojení s ostatními, s cizinci, kteří navždy zůstanou cizinci. Vyslat znamení tehdy bylo výrazem hluboké touhy spatřit znamení od ostatních.
      Takže tak 🙂

      To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s