Literární objev

Dnes jsem navštívila autorské čtení Edy Kriseové z její povídkové knihy Duši, tělo opatruj. Autorka mě velmi zaujala – stará paní plná energie, se zajímavou minulostí, která o svém životě dokáže velmi poutavě vyprávět bez jakéhokoliv náznaku rozčarování či lítosti. Feministka, jogínka, cestovatelka, spisovatelka a novinářka se narodila 18.7.1940 v Praze, vystudovala Institut novinářství a osvěty na Univerzitě Karlově, kterou absolvovala v roce 1963. Poté se stala novinářkou v časopise Mladý svět, kde působila až do roku 1968. V roce 1969 byla reportérkou v časopise Listy. Po zákazu Listů nemohla publikovat ani pracovat v publicistice, proto se koncem roku 1969 stala asistentkou v Ústavu pro teorii a dějiny sdělovacích prostředků při UK. V letech 1974 až 1976 pracovala v universitním archivu, poté byla nucena také toto místo opustit a pracovala zcela mimo obor. Vyprávěla o své dobrovolnické práci v psychiatrickém ústavu, v němž byla spousta dlouhodobě hospitalizovaných, na které personál neměl čas a ona byla jediná, která si s nimi vyprávěla. Na základě svých zážitků napsala povídkovou knihu, která za totality vyšla v samizdatu v edici Petlice Ludvíka Vaculíka. V listopadu 1989 byla členkou Koordinačního centra Občanského fóra a mluvčí Václava Havla. Od ledna 1990 do rezignace V. Havla v červenci 1992 byla poradkyní prezidenta, od roku 1991 působila také jako ředitelka sekce Stížnosti a milosti prezidentské kanceláře. Od července 1992 se věnuje jen literární činnosti. Přednášela na George Washington University ve Washingtonu a absolvovala autorská čtení v řadě zemí.

hodočísiduši

Zcestovala velkou část světa, s velkým nadšením vyprávěla hlavně o Indii, k níž má velmi blízký vztah díky příteli svého tatínka, který o této zemi vždy nadšeně vyprávěl. Navštívila zemi několikrát, pobývala v ashramech, absolvovala léčbu buněk na ajurvédské klinice, věnovala se józe. Jednou narazila v časopise National Geographic na fotografii Češky, která koncem 19. století ušla 4000 km po Africe a její cestu domů bohužel překazila malárie, která ji zabila. E. Kriseová se vydala po jejích stopách a napsala o tom knihu Necestou slečny H. a dnešní Afrikou. Toto téma mě hodně zaujalo, tak se po knize určitě podívám v místní knihovně. Narazila jsem na poměrně odsuzující recenzi zde, tak jsem zvědavá, kolik je v ní pravdy a kolik zášti nějakého grafomana 🙂 Čtení z povídek bylo prokládáno hudbou Ireny a Vojtěcha Havlových. Jejich tvorba jde ke kořenům hudby, nechávají se inspirovat zvuky přírody, při vystoupeních je často ovlivňuje konkrétní prostředí, příležitost, při které hrají. Bylo to velmi sofistikované, převážně instrumentální éterická hudba, která mi vzdáleně připomínala melancholické Sigur Ros. Na konci paní bohužel zpívala – to už se mi tak nelíbilo, její hlas zněl poněkud falešně, zajímavější byly klavírní skladby doprovázené hrou na violoncello.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s