Náhodný tip z Goodreads. Je dobré občas uposlechnout jejich rad a doporučení, která jsou generována na základě knih, které v databázi máme v poličce „Přečteno“ nebo „Chystám se číst“. A románů ze současného Japonska není nikdy dost, obzvláště v případě někoho, kdo má přečteného celého Murakamiho a chtěl by tuto báječnou krajinu poznat i prostřednictvím vyprávění jiných autorů.
Jména hlavních postav románu nejsou důležitá – vypravěččino se vůbec nedozvíme, její syn jméno má, ale v knize se mu říká přezdívkou Root (Odmocnina), kterou vymyslel Profesor jako narážku na tvar chlapcovy hlavy a profesor je prostě Profesor. Po vážné automobilové havárii v roce 1975 ztratil paměť. Cokoliv, co se odehrálo po ní, v paměti zůstane pouze 80 minut. Nosí proto na saku papírky, na které si značí důležité informace. Je velmi nejistý ve společenském styku, takže konverzace začíná dotazy na datum narození, výšku, velikost boty. Ke každému číselnému údaji podá zapálený výklad. Matematickými problémy se zabývá stále, jeho handicap se netýká znalostí nabitých před nehodou.
Soon I began working for the Professor, I realized that he talked about numbers whenever he was unsure of what to say or do. Numbers were also his way of reaching out to the world. They were safe, a source of comfort.
Je to hezký příběh, citlivě vyprávěný z pohledu pomocnice v domácnosti. Příčí se mi pro ni použít výraz služka. Byla to přibližně pětatřicetiletá svobodná matka a jediné, co v životě měla, byl její syn a práce. Profesora měla ráda, vážila si ho a oceňovala, jakou péči jejímu synovi věnoval. Příběh se odehrává v devadesátých letech, o té době se nedovíme nic, snad jen výsledky baseballových zápasů a jména hráčů. Vše se soustřeďuje jen na každodenní rutinu Profesorova života a jeho svět vědy.
V češtině zatím žádný román od Yoko Ogawa nevyšel. Je to velmi plodná autorka, wikipedie uvádí, že napsala více než čtyřicet románů a studií a získala bezpočet literárních cen. Do angličtiny mnoho děl přeloženo nebylo, ale zkusím se podívat, třeba se mi podaří narazit na další. Láká mě Revenge, to vypadá hodně akčně a podle popisku vypadá zajímavě i sbírka tří povídek nazvaná The Diving Pool
Román The H. and the P. vyšel poprvé v roce 2003, do angličtiny ji překládá Stephen Snyder. V originále se dílo jmenuje 博士の愛した数式. Odkaz na rozhovor s panem překladatelem z roku 2013: zde
Díky několika kliknutím jsem se dostala i na blog, který přináší informace o novinkách ze současné japonské literatury a začala ho sledovat – http://japaneselit.net/ Zatím budu spoléhat na anglické překlady, ale kdo ví, třeba si jednou přečtu něco i v originále 🙂 🙂 🙂
lostsoul2015 
To zní hodně dobře! Díky za tip 🙂 Taky mám ráda Murakamiho, i když Japonsko mě zas tak nepřitahuje (spíš mě baví jeho styl, taková ta zajímavá absurdita).
Nevím, jestli jsem to dobře pochopila – učíš se japonsky?
To se mi líbíTo se mi líbí
Japonsky se neučím, ale třeba jednou na stará kolena, až budu mít čas, tak to zkusím 🙂
Japonsko mě láká velice, ale to si taky odkládám na starší kolena – dokud jsem schopná chodit po horách, tak jezdím do hor, až na tom budu hůř, tak pojedu do Japonska – budu jezdit vlakem, objevovat malé vesničky, vyhřívat se v lázních a jíst sushi – jedno klišé vedle druhého 🙂
Murakamiho mám přečteného celého a musím přiznat, že jeho poslední román mě velice zklamal. Jeho zvláštní druh magického realismu se mi velmi líbí, ale všeho s mírou, takže chci začít objevovat i jiné japonské autory. Yoko Ogawa je mým třetím objevem 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí