Maria Semple: Kde se touláš, Bernadetto

Už nevím, kde jsem na tuto knihu narazila. Buď na databázi knih nebo na mě vyskočila v rámci doporučení čtenářů, které sleduji na Goodreads. Tam měl román i dobré hodnocení a tak jsem neváhala, když jsem na něj narazila v knihovně v sekci nových knih. Na zadní straně obálky byla krátká anotace (aspoň se tedy domnívám, že těm krátkým textíkům na zadních obálkách knih se tak opravdu říká 🙂 ) od Jonathana Franzena, takže bylo rozhodnuto. Autorka je nejen spisovatelkou, ale také scénáristkou, podílela se například na scénáři seriálu Beverly Hills 90210 :), Bernadetta je jejím druhým románem. Jedná se o příběh složený převážně z dopisů a e-mailů a odehrává se v Seattlu, kam se rodina před lety přestěhovala poté, co výjimečná architektka Bernadetta přišla v LA o své průkopnické dílo – Vilu 30 a tak přivítala, že její manžel Elgie dostal pracovní nabídku do Microsoftu. V Seattlu si koupili dům – bývalou dívčí školu, která jim postupně padala na hlavu. Po několika potratech se jí podařilo donosit dítě a tak se narodila malá Bee – celým jménem Balaakršna 🙂 Bernadette přestala pracovat, starala se o rodinu, s nikým se nedružila díky spoustě fobií, kterými trpěla, obyvatelé Seattlu jí navíc nijak nepřirostli k srdci, ve svých dopisech – ať už virtuální asistentce nebo bývalému kolegovi – je kritizovala. Trnem v oku jí byly hlavně matky žáků ze školy Roberta Galera, kam chodila Bee – tato část příběhu se mi hodně líbila, byla to skvělá kritika  přehnané americké hysterie, rodičovské ctižádosti, vytváření nejrůznějších skupinek a klubů, díky nimž dopomohou svým dětem k přijetí na nějakou prestižní školu. Nejhorší „mouchou otravnou“ byla sousedka Audrey Griffinová. Její velkou kamarádkou je Sun-Li, Elgieho asistentka v Microsoftu, která se do něj zamiluje. Příběh nabere obrátky poté, co si Bernadetta usmyslí, že nepojede na cestu do Antarktidy, kterou slíbili své dceři Bee za dobré vysvědčení. Řetěz bláznivých událostí způsobí, že okolí začne pochybovat o jejím zdravém rozumu a dospěje to až tak daleko, že ji její manžel chce nechat hospitalizovat v psychiatrické léčebně. A právě tehdy Bernadetta zmizí. Bee s tatínkem se ji vydají hledat. Chtěla jsem si přečíst něco lehkého, vtipného a musím říct, že tato očekávání román splnil. Nedokážu říct, pro jakou věkovou kategorii čtenářů je tento román určen. Jak jsem již uvedla, román je sestaven z e-mailů a dopisů, ale jak později vyjde najevo, je to vlastně kniha, kterou napsala čtrnáctiletá Bee. Pro mladé čtenáře to ale podle mě vhodné není, je to příliš sofistikované, ale pro starší je to zase příliš bláznivé. Nejdřív jsem byla nadšená, protože tato forma románu se mi líbí – různé styly psaní – dopisy, e-maily, záznamy rozhovorů, novinový článek, různí „vypravěči“, vyvolává to dojem dokumentu. Spousta humorných situací, všechno do sebe zapadá, žádná postava není zbytečná. Audrey Griffinovou a její kamarádku blbku asistentku Sun-Li jsem nesnášela. Líbila se mi virtuální asistentka Maňdžula Kapúrová – moc jsem jí fandila, takže mě zklamalo, jak to s ní skončilo 🙂 K samotné Bernadettě jsem měla ambivalentní vztah, ale po dočtení románu si myslím, že mi byla sympatická. Její muž Elgie byl workoholic. Malá Bee byla skvělá 🙂 V poslední třetině románu jsem nabyla dojmu, že příběh ztrácí dech, protože autorka vystřílela všechny dobré nápady hned na začátku a už to jen tak lepí, aby se jí příběh nerozpadl. Bylo to možná způsobeno tím, že všechny linie příběhy se musely za každou cenu nějak uzavřít. Kniha skončila happy-endem, což bylo super, protože jsem jim fandila. Kniha pobaví, čtenář si u ní odpočine. Nelituji času stráveného s touto knihou. Ten barák zvenku vypadal dost ponuře. Ale když jste vešli dovnitř, zjistili jste, že je v něm hodně světla. Tu sobotu jsem podle Bernadettiných pokynů dorazil s partou chlapů. Neměla plány, neměla povolení. Místo nich jsme dostali smetáky a gumové stěrky a začali jsme uklízet. Zametali jsme, myli jsme okna a světlíky. Zeptal jsem se, jestli mám objednat kontejner. „Ne!“ Skoro to zaječela. Další týden vyskládala na zem úplně všechno, co v továrně našla. Byly tam tisíce obrub na bifokální brýle, krabice s čočkami, štosy složených lepenkových krabic a taky obří stroje na broušení a leštění čoček. Kdykoli jsem tam ráno přijel, byla už Bernadetta na místě. Na zádech měla batůžek, z něho koukala vlna a ona vestoje pletla. Pletla a pletla a jen si všechno prohlížela. Připomínalo mi to, jak jsem jako malý vždycky vysypal na koberec kostičky lega. Nejdřív jsem se na ně vždycky jen díval, protože jsem ještě nevěděl, co postavím. V pátek si domů odvezla krabici drátěných obrub. V pondělí pak přivezla nádhernou drátěnou tkaninu. Byly v ní zapuštěné čočky. A jak byla pevná! Bernadetta dala chlapům štípačky a kleště s tím, ať z tisíců obrub vyrobí závěsy. Ty pak použila jako dělicí příčky. Byl na ty mexické machírky legrační pohled – seděli na sluníčku a pletli. Jenže je to bavilo. Poslouchali mexické lidovky a štěbetali jako houf ženských. 

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s