Volker Weidermann: Ostende 1936 – Léto přátelství

Tento krátký román mě nezaujal, očekávala jsem něco jiného, méně politického, více zaměřeného na literární tvorbu. Jenže příběh se z větší části odehrával před druhou světovou válkou mezi angažovanými intelektuály, kteří museli opustit svou vlast kvůli původu či tvorbě, takže tam musela být všudypřítomná válka, intelektuální spory týkající se války, rozdílných politických postojů. Možná byla chyba číst o autorech, jejichž dílo jsem neznala. O Zweiga jsem se kdysi pokoušela, zkusila jsem jeho povídky, ale nešlo to, bylo to na mě moc temné a těžké. Navíc mi ani jeden z pánů nebyl zrovna dvakrát sympatický. No nevadí, netrápila jsem se dlouho, kniha má jen necelých 160 stran. Tady je velmi pěkná recenze z webu http://www.iliteratura.cz z 16.1.2015:

Pokračovat ve čtení Volker Weidermann: Ostende 1936 – Léto přátelství

Yoko Ogawa – The Housekeeper and the Professor

Náhodný tip z Goodreads. Je dobré občas uposlechnout jejich rad a doporučení, která jsou generována na základě knih, které v databázi máme v poličce „Přečteno“ nebo „Chystám se číst“. A románů ze současného Japonska není nikdy dost, obzvláště v případě někoho, kdo má přečteného celého Murakamiho a chtěl by tuto báječnou krajinu poznat i prostřednictvím vyprávění jiných autorů.

Pokračovat ve čtení Yoko Ogawa – The Housekeeper and the Professor

Žienka domáca

Dnes jsem se konečně pustila do sysifovského úkolu, kterým je úklid mého bytu. Nezasvěcený pozorovatel, který by mě nejdřív navštívil včera a pak dnes, by nezaznamenal velkou změnu, ale já jsem spokojená 🙂 Ač počasí svádělo k cyklovýletu nebo aspoň procházce, zůstala jsem doma, vařila, prala, pekla a uklízela. No dobrá, přiznávám, po obědě jsem skoro dvě hodiny spala, ale takový sysifovský úkol není žádná hračka, to člověka vyčerpá   🙂 

Pokračovat ve čtení Žienka domáca

Ruth Rendell: Portobello

O Ruth Rendell jsem nikdy neslyšela. Překvapilo mě, jaká je to uznávaná spisovatelka. Patří k nejproduktivnějším a nejprodávanějším britským autorům. Za své dílo získala spoustu ocenění, mimo jiné třikrát cenu E. A. Poea, dvakrát Zlatou dýku a v roce 1991 Diamantovou dýku Královské literární společnosti za celoživotní dílo. V roce 1997 byla za zásluhy povýšena do šlechtického stavu. Spousta jejích románů byla zfilmována. Podle jejího románu Live Flesh natočil Pedro Almodovar film Na dno vášně!!! To mě opravdu překvapilo a zajímalo by mě, kolik toho do filmu vložil Almodovar a kolik toho pochází z pera paní baronky 🙂 Letos v lednu měla vážné zdravotní problémy, novější informace jsem nikde nenašla, takže předpokládám, že je v pořádku. 

Pokračovat ve čtení Ruth Rendell: Portobello

Duben – ještě v biografu budem

Filmový duben jsem zahájila filmem režiséra Marca Provosta Violette o francouzské autorce velmi otevřených, na svou dobu odvážných románů. Violette Leduc celý život trpěla tím, že byla nemanželské dítě, měla komplikovaný vztah s matkou – měla pocit, že ji její přízeň dusí. Byla bisexuálka, muži si jí nevšímali kvůli její ošklivosti (ale mně nějak extra ošklivá nepřipadala, žádná krasavice to nebyla, podle mě spíš potenciální partnery obou pohlaví odpuzovala svou úpěnlivou snahou o vztah, svým věčným zoufáním, negativitou), ženy se bály homosexuálního vztahu, který byl v té době absolutně nepřípustný. O homosexualitě mužů se v té době vědělo a ve Francii kvůli ní muži nebyli perzekuováni jako například v UK, ale padesátá léta byla padesátá léta! Violette rukopis svého prvního románu odnesla k posouzení Simone de Beauvoir, kterou milovala. Jejich vztah nikdy nebyl naplněn. Simone ji v tvorbě všemožně podporovala. Violettiny knihy díky jejich šokujícím erotickým scénám byly trnem v oku cenzorů. Část románu Ravages musela být z knihy odstraněna, po rozhodnutí cenzorů se Violette zhroutila. Film se mi líbil hodně – klasická artová záležitost – vyprávěn pomalým tempem, dlouhé záběry, důraz na rozhovorech – jako divadelní hra. Nenašla jsem nikde žádnou informaci o tom, že by u nás vyšel některý z jejích románů. Není se čemu divit – komunisté by nedovolili vydat erotický román a v současnosti čtenáři preferují plytké romány tipu 50 shades of grey – Violettiny romány by pro ně byly příliš náročné!!

Pokračovat ve čtení Duben – ještě v biografu budem

Citronový koláč od Garance Doré

Už dlouho obdivuji krásný blog Francouzky Garance Doré – fotografky, ilustrátorky a autorky článků o módě. Blog začala psát v roce 2006 a věnuje se tu nejen módě, ale také životnímu stylu a lidé si tu mohou koupit její ilustrace. New York Times ji označil za módního guru – zajímá se o „street fashion“ – fotografuje ženy (a určitě také zajímavé muže), které se svým oblečením vymykají šedému stylu, tolik běžnému v ulicích měst. gabriela-bloomgarden_garance-dore_louis-vuitton-boots-sandra-semburg_garance-doreparis-fw15-day2_sandra-semburg_garance-dorecamera_illustration_garance-dorepatty-lu_garance-doreideal-garance-dore Spolupracuje s předními světovými módními časopisy. Její ilustrace ve svých módních kampaních použili např. Louis Vuitton, Dior nebo Gap. Jako fotografka spolupracovala mimo jiné s Chloé, Chopard, David Yurman, Tiffany & Co. Na Youtube má svůj vlastní kanál. V současné době žije v NY. Odtud také pochází nejvíc příspěvků. Nemohu nezmínit ani její profil na Instagramu. Už jsem tu o ní chtěla něco vyvěsit dávno, přinutily mě k tomu konečně nádherné fotografie citronového koláče. Recept získala při své návštěvě pařížské restaurace Bones. Nevypadá to složitě, tak se do toho příští týden pustím. Výsledek určitě fotografovat nebudu – mé kulinářské výtvory bývají většinou dobré, ale nejsou zrovna dvakrát fotogenické 🙂 V porovnání s fotkou od Garancé by to byla ostuda 🙂

A pokud chcete vědět, jak se stravují trendy ženy :), tak se to můžete dozvědět z následujícího článku: What we eat

P. G. Wodehouse: Henry a jeho hosté

Do češtiny poprvé přeložený humoristický román P. G. Wodehouse vypráví o problémech Henryho Paradena – dědice chátrajícího venkovského sídla. Henry je svobodný pohledný padesátník, který zde žije sám. Občas ho navštěvuje pohledná neteř Jane. Její bratr – Henryho synovec Algy, zde není vítán, neboť je to chronický lenoch se spoustou bláznivých nápadů, které ovšem nemůže zrealizovat bez peněz a jedna nevrácená půjčka je právě důvodem toho, že ho strýc od sebe odvrhl. Jednoho dne strýc Jane oznámí, že pozval na návštěvu Američana Wendella Stickneyho – vzdáleného příbuzného. Ten přijede i se svou tetou Kelly – bývalou tanečnicí ve varieté. Její chování Wendella pobuřuje a proto ji do Anglie vezme s sebou, aby ji měl pod kontrolou. Wendell sbírá starožitná těžítka, na jedno nádherné narazí u Henryho a nabídne mu za něj 1000 liber. Strýc ho však nemůže prodat kvůli jistým zákonům, tak tetu Kelly napadne, že by mohli předstírat, že to těžítko bylo ukradeno. Do svého plánu však nezasvětí Jane, která na krádež přijde, okamžitě jí dojde, kdo ji spáchal a rozhodne se jednat, čímž spustí roztomilý kolotoč nedorozumění a spikleneckých plánů 🙂

Pokračovat ve čtení P. G. Wodehouse: Henry a jeho hosté

Tomu se říká recyklace!

Veronika Richterová se narodila v roce 1964. Vystudovala obor monumentální malba na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a Ecole Nationale Supérieure des Arts Décoratifs v Paříži. Od roku 2004 vytváří plastiky z PET lahví. Od roku 1990 pracuje jako volný umělec, věnovala se různým uměleckým technikám, například smaltu či malbě. Svá díla pravidelně vystavuje, nejnovější výstavu nazvanou Vetřelci chystá na zámku Dobříš. Při umělecké tvorbě nachází zalíbení v různých parafrázích a historických reminiscencích, jarní výstavu tak také vytvořila speciálně s ohledem na zámecký prostor.

Pokračovat ve čtení Tomu se říká recyklace!

Maria Semple: Kde se touláš, Bernadetto

Už nevím, kde jsem na tuto knihu narazila. Buď na databázi knih nebo na mě vyskočila v rámci doporučení čtenářů, které sleduji na Goodreads. Tam měl román i dobré hodnocení a tak jsem neváhala, když jsem na něj narazila v knihovně v sekci nových knih. Na zadní straně obálky byla krátká anotace (aspoň se tedy domnívám, že těm krátkým textíkům na zadních obálkách knih se tak opravdu říká 🙂 ) od Jonathana Franzena, takže bylo rozhodnuto.

Pokračovat ve čtení Maria Semple: Kde se touláš, Bernadetto