Philippe Claudel: Vnučka pana Linha, Šedé duše

Náhodný objev, někde jsem narazila na recenzi knihy Brodeckova zpráva od Philippe Claudela a tak jsem si vypsala i názvy dalších děl tohoto současného francouzského autora. Jako první jsem si půjčila Vnučku…. Nádherný prostý příběh psaný jednoduchým jazykem, žádné slovo nebylo zbytečné, všechno mělo své místo a důvod. Přátelství mezi dvěma muži rozdílného věku, kteří nemluvili stejným jazykem, ale k tomu, aby si porozuměli, jim stačilo jen naslouchat tónu hlasu toho druhého, být v jeho přítomnosti, snažit se porozumět emocím. Starý muž byl patrně z Vietnamu, do USA se dostal lodí, která ho i s několika dalšími uprchlíky přivezla do Nového světa poté, co v zemi vypukla další válka. Pan Linh přišel o vše, jediné, co mu zbylo, byla několikatýdenní vnučka. Velmi dojemně se o ni staral, nechtěl se od ní odloučit a naštěstí mu ji neodebrali ani v domově důchodců (v Zámku), do kterého byl umístěn imigračními úředníky. Přátelství s Barkem pro něj tolik znamenalo, že se rozhodl z ústavu utéci. Pan Bark byl vdovec, který chodil každý den na lavičku naproti parku, v němž se jeho zesnulá manželka starala o dětský kolotoč.

Dalším románem od P. Claudela jsou Šedé duše. Román se odehrává během první světové války v malém francouzském městečku. Dojde zde k vraždě desetileté Sedmikrásky – dcery místního hostinského. Autor zde velmi poeticky líčí temnou válečnou atmosféru umocněnou bezmocí z vraždy dítěte. Blíže se seznámíme s několika výraznými obyvateli městečka. Příběh s odstupem mnoha vypráví policista, který případ tehdy vyšetřoval. Ve stejné době přišel muž o svou milovanou ženu, jež zemřela krátce po porodu jejich prvního dítěte. Se ztrátou se nevyrovnal, svůj život ukončil sebevraždou.

155799_big

Smutné, temné, beznadějné, ale stejně jako Vnučka krásně napsané. Je to svým způsobem psychologický detektivní román, i když o detektivku tu ani tak nejde. Viník je odhalen víceméně náhodou na samém konci knihy, důležitější jsou postřehy vypravěče glosujícího těžký život během války. A podle románu byl dokonce natočen film. Nemyslím si, že se podařil, ačkoliv byl nominován na tři filmové ceny – do filmu podle mě nebylo možné dostat tu temnou atmosféru, zármutek, zoufalství, bezmoc a marnost nad zbytečnou ztrátou spousty životů. No, kdo ví – třeba bych byla překvapena.

Vnučka pana Linha mi vzdáleně připomněla jinou nádhernou knihu – Výhonek osmilisté růže od islandské spisovatelky Auður Ava Ólafsdóttir. Tím, co obě knihy spojuje, je maličká holčička, která se náhle objeví v životě dvou mužů. Pan Linh je velmi starý, snaží se rozpomenout na to, jak se kdysi o jejich syna starala jeho mrtvá žena, hlavní hrdina Výhonku je mladík, který na rodičovství není vůbec připraven. Musí se o holčičku starat úplně sám v daleké zemi, bez jakékoliv pomoci. Příběh jen tak poklidně plyne, všechno se děje víceméně náhodou. Nadchla mě postava pátera Tomáše, velkého polyglota a milovníka filmů. Dovedu si velmi dobře představit, že by toto úžasné dílo bylo zfilmované, ale museli by se toho ujmout samotní Seveřané, nikdo jiný by jejich mentalitu na filmové plátno nedokázal převést.

výhonek

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s