Problém Spinoza

Dnes jsem po velkém trápení dočetla román Irvina D. Yaloma Problém Spinoza. Velký obdiv autorovi tohoto náročného díla, v němž brilantně propojil dvě skutečné historické postavy – jednoho z nejvýznamnějších filozofů a jednoho z nejhorších nacistických ideologů. Autor v doslovu k románu říká:

Pokusil jsem se napsat román, který se mohl stát. Co možná nejvíce jsem se přidržoval historických skutečností a přitom čerpal ze svých profesních zkušeností psychiatra, abych si představil vnitřní světy svých protagonistů. Vymyslel jsem si dvě postavy – Franka Beniteze a Friedricha Pfistera, aby sloužily jako brána do psychiky mých protagonistů. V celém románu jsem použil mnohá Spinozova slova z jeho Teologicko-politického traktátu, z jeho Etiky a jeho korespondence. V části románu odehrávající se ve dvacátém století je více historické jistoty. Rosenberg se považoval za filozofa a nepochybně věděl, že mnoho velkých německých myslitelů si Spinozy vážilo. Všechny pasáže spojující Spinozu s Rosenbergem jsou smyšlené. Z Rosenbergových pamětí je známo, že ho v jeho šestnácti letech skutečně zapálil antisemitský spisovatel Houston Stewart Chamberlain.

Nejsem věřící, k náboženství nemám kladný vztah, takže ty náboženské disputace mezi Spinozou a jeho následovníky v první rovině románu pro mě nebylo snadné strávit, pochopit, soustředit se na jejich význam. Předchozí Yalomovy romány pro mě byly stravitelnější. Nechápala jsem tu umanutost, schopnost obětovat své rodiny svým názorům, své zpochybňované víře. Spinozovy názory byly na svou dobu velmi radikální, společnost tehdy nebyla připravena na odmítání Boha. Jeho díla musela vycházet anonymně, za Spinozova života se nicméně poznalo, kdo je jejich autorem. Druhá rovina – příběh zakomplexovaného, po Hitlerovu uznání toužícího nacisty Rosenberga – se již četla lépe. Nebylo to tak intelektuálně náročné, tato část se věnovala psychoanalýze vedené rodinným přítelem. Tento jedinec posedlý vymýcením všeho židovského toužil po uznání, po moci. Cítil se nadřazený, pohrdal lidmi a i jeho blízcí spolupracovníci jej podle všeho nenáviděli. Tyto vlastnosti byli údajně společné většině nacistických pohlavárů. Yalom psal fiktivní rozhovory mezi Rosenbergem a jeho lékařem na základě toho, jak by k němu přistupoval on sám.

Tento román je chápán jako poslední díl filozofické trilogie. Předchozími „díly“ jsou Když Nietzsche plakal a Léčba Schopenhauerem. „Léčbu“ jsem četla v angličtině a líbila se mi ze všech tří děl nejvíc, protože byla „nejsoučasnější“ a problémy účastníků terapeutické skupiny mi byly nejbližší. Jinak všichni ti velcí myslitelé byli poměrně nepříjemní egoisté opovrhující obyčejnými smrtelníky. Nejsympatičtějším a nejskromnějším byl Spinoza. Byl mi blízký svými radikálními názory, v nichž odmítal církev a její zkostnatělé zásady.

10712705_10204967038596141_9114442971277524608_n

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s