Únorové filmy

Filmový únor vůbec nezačal špatně. Kód Enigmy s Benedictem Cumberbatchem v hlavní roli se mi velmi líbil. Benedicta jsem znala jen ze seriálu BBC Sherlock a divadelní hry Frankenstein, takže jsem byla zvědavá, jak se této role zhostil. Rysy tváře mi hodně připomínal Nicka Cavea 🙂 O Alanu Turingovi jsem nikdy dřív neslyšela (dívko, dívko, zamysli se nad svým všeobecným přehledem!!!), o prolomení Enigmy jsem nějaké informace měla z jednoho staršího filmu, ale většina historických údajů byla pro mne neznámá. Výborné herecké výkony, krásné kostýmy a kulisy filmu. Moc všem přeji, aby film získal nějakého významnějšího Oscara.

Francouzsko-švýcarsko-německé drama Sils Maria s výbornou Juliette Binoche v roli známé vynikající herečky, která dostane nabídku zahrát si v divadelní hře významného švýcarského dramatika, v níž hrála již před dvaceti lety. Tehdy hrála mladou Sigrid, jež okouzlila o dvacet let starší Helenu. Je to pro ni velmi osobní, protože k autorovi měla velmi blízký vztah, jeho ženy si velice vážila a tím pádem se obává, že to nezvládne a navíc je jí postava Heleny velmi nesympatická, vzdálená, je pro ni těžké ji ztvárnit. Její protějšek má navíc hrát mladá divoká hollywoodská hvězdička béčkových filmů. Herečka má asistentku, již hraje nějaká nadějná americká herečka z upírských filmů (takže jsem ji logicky vůbec neznala, ale děvče mě svým výkonem zaujalo, takže jen tak dál, Kristen Stewart). Zkoušejí ve Švýcarsku v horách – nádherné záběry na krajinu, často je zmiňován zajímavý přírodní úkaz, který dal celé hře jméno – Maloyský had – mrak ve tvaru hada vinoucí se údolím. Poklidné plynutí filmu bylo narušeno až na konci – hollywoodská héééérečka má vztah se ženatým spisovatelem. Jeho žena – významná výtvarnice – se pokusí o sebevraždu a média zacítí příležitost. Umění a hra se tím pádem dostávají na druhou kolej a do hry vstupují bulvár a hvězdné manýry někoho, kdo ještě nic nedokázal, ale myslí si, že jí svět leží u nohou. Juliette byla báječná, krásná, s inspirujícím účesem (měla jsem obrovskou chuť se jít hned druhý den ostříhat 🙂 )

Big Eyes režiséra Tima Burtona o malířce, jejíž obrazy se proslavily díky úsilí manžela, který si veškerou slávu přivlastnil, se mi hodně líbil. San Francisco 50. a 60.let, modrá obloha, roztomilé domečky, účesy á la Marilyn Monroe a obrazy dětí s velkýma očima. Malířka Margaret byla naivní nezkušená mladá žena, která potkala charismatického lháře, který využil situace a přivlastnil si veškeré zásluhy za její dílo. Začalo to nevinně, ale jemu se role malíře tolik zalíbila, že se jí bez jakýchkoliv výčitek ujal s tím, že to bude lepší pro obchod a navíc že ženy malířky nemají takový úspěch jako jejich mužské protějšky. Margaret vše tajila i před svou vlastní dcerou – bezmála deset let se mělo za to, že obrazy maluje Walter. Byl to velmi schopný manipulátor s obchodním talentem a ona byla prostě slabá. Nakonec se však přece jen vzepřela a před očima celého světa toho slizouna odhalila. Obrazy se mi moc nelíbily, zaujaly mě až ty, které svým stylem trochu připomínaly Modiglianova díla. Ale fandila jsem jí a líbil se mi ten pomalý přerod v ženu, která pochopila, že se nemá nechávat utlačovat, ponižovat a zneužívat a má se postavit nespravedlnosti.

Oscarový Birdman – ještě stále nejsem schopna říct, jestli se mi film líbil nebo ne. Měla jsem velká očekávání, protože jsem ještě před oscarovým ceremoniálem četla nadšené recenze a na film se těšila, protože se mi velmi líbily poslední dva filmy režiséra Iňárita (nebo Iňáritua? 🙂 ) Skvělé téma – filmy o divadle zbožňuji, náhled do zákulisí divadla, hysteričtí herci řešící své profesní neúspěchy, milenecké vztahy – rozpady i vznik nových a nečekaných :), no prostě ideální téma. Ale od samého začátku byl děj podkreslen znepokojivým bubnováním, vadil mi i vnitřní monolog Riggana a Birdmana, i když ten tam své místo měl – jeho staré já uvyklé slávě a obdivu a jeho „nové“ já, které se snaží získat uznání na novém poli působnosti. Komiksová scéna s Birdmanovým komentářem v poslední části filmu byla nečekaná, další vývoj už tolik nepřekvapil, čekala jsem to už asi od poloviny filmu. Herci podávají skvělé výkony jeden vedle druhého. Edward Norton – ooo, to byl herecký koncert. Michaela Keatona jsem asi nikdy dřív v žádném filmu neviděla, takže nemám s čím srovnávat. Nicméně nikdy dřív určitě nehrál roli, která by Birdmanovi byla byť jen vzdáleně podobná. Dcera Sam v podání Emmy Stone byla perfektní. Až po pročtení jejího profilu jsem zjistila, že už jsem ji viděla ve filmu Woodyho Allena Kouzlo měsíčního svitu, vůbec jsem ji nepoznala. Když nad tím tak přemýšlím a zpětně si procházím recenzy z iDnes, tak musím uznat, že to byl skvělý film a to, že se mi to nelíbilo přičítám tomu, že jsem čekala něco jiného a všechno jsem tak úplně nepochopila.