Prokrastinací to začalo….

Ne vždy se v práci daří a tak se nešťastný zaměstnanec občas uchyluje k prokrastinaci 🙂 Já jsem si dnes odpočinula u povídky mého oblíbeného Harukiho Murakamiho, kterou vzdává hold svému vzoru – Franzi Kafkovi. Děj povídky se odehrává v Praze v nespecifikované době, mně to připadalo jako krátce po vypuknutí 2. světové války, protože jedna z postav zmiňuje zmatek v ulicích způsobený tanky a vojáky. Taky by to mohlo být v roce 1968, těžko říct, z ničeho se to nedá moc poznat. Možná bych mohla napsat dotazy na stránku – online poradnu, na níž introvert Murakami radí svým fanouškům, kteří se mu svěřují se svými problémy. Některé dotazy jsou poměrně naivní – manželka mi brká za zády, co mám dělat? Myslíte, že kočky dokáží reagovat na lidské pocity? Můj dotaz by patrně patřil mezi ty sofistikovanější 🙂 Ale zpátky k povídce – pobavila mě skutečnost, že v povídce došlo k opačné proměně než v Kafkově Proměně – z brouka se stal člověk, buď se znovu proměnil v člověka nebo se obrovský brouk proměnil v nového člověka – Řehoř totiž neuměl chodit, nevěděl, jak se má obléci, kupodivu uměl mluvit, ale nerozuměl základním souvislostem. Nepamatuji si úplně přesně Kafkovu povídku, ale mám dojem, že v ní Samsa zemřel. Nebylo by vůbec od věci si toto dílko přečíst znovu.

Japonsko mi evokuje následující reklama na stojan na iPhone, na kterou jsem nedávno narazila. Nádherné minimalistické zenové fotografie, velká krása. Apropos fotografie inspirované Japonskem – tato země se stala oblíbenou fotografickou inspirací  Zdeňka Thomy, který se tam vypravil v sedmdesátých letech a z jeho zážitků vznikla kniha Toulky po Japonsku. Tuto knihu jsem si přivezla z antikvariátu v Mikulově – tento skvost tam měli za pár korun. V tom spočívá krása antikvariátů – mezi spoustou hrůz může člověk narazit na skutečné poklady. Hodonínský antikvariát byl zrušen, mockrát jsem tam nebyla, ale když už jsem tam zašla, tak jsem nikdy s prázdnou neodešla. Nejlepším úlovkem byly dva romány od Arthura Ransomeho ve velmi pěkném stavu – jeho knihy jsem jako dítě milovala, Vlaštovky a Amazonky zažívaly dobrodružství, po kterých jsem vždy toužila. V okolí Hodonína se dalo plachtit maximálně na Písečných 🙂 Vlaštovky a Amazonky byly sourozenci, kteří mezi sebou měli hezký vztah, rodiče s pochopením pro dobrodružství – jo to byla paráda 🙂 Ve školách by měly tyto knihy zařadit mezi povinnou četbu, aby děti viděli, že v minulosti se jejich vrstevníci dokázali skvěle zabavit bez dnešních počítačů a mobilních telefonů, byli hodní nejen na sebe navzájem, ale také měli úctu k dospělým – rodičům i neznámým lidem. Vlaštovky a Amazonky byly vlastně takové britské Rychlé šípy 🙂 Proč mě vlastně ještě nenapadlo si některý z těch úžasných románů objednat v angličtině? Chyběly by mi ilustrace Jana Černého, ty se opravdu povedly. Pro začátek bych možná mohla začít touto knihou – Za tajemstvím Vlaštovek a Amazonek – o cestě nadšených dospělých po stopách postav z Ransomeho série.  Kamarádka má cestovní kancelář zabývající se převážně cestami do UK, mohla bych jí to navrhnout jako zajímavé zpestření do nabídky katalogu zájezdů 🙂 Cestou by se účastníci zájezdu střídali u palubního mikrofonu a četli oblíbené pasáže z knih. No nezní to vůbec špatně 🙂 V Japonsku by se mohly cestovní kanceláře specializovat na zájezdy po místech spojených s Murakamiho romány, abych se v dnešním postu zase víceméně hezky vrátila na samý začátek 🙂

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s